10 C 314/2022-20 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu postoupené pohledávky z poskytnutého spotřebitelského úvěru. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil s tímto postupem již ve svém návrhu. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, kdy byl upozorněn na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobou podanou dne 24. 5. 2022 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 2 676,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 4. 11. 2016 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, se splatností dne 4. 12. 2016. Z čerpaného úvěru žalovaný neuhradil ničeho, předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 676, 60 Kč, jenž byl rovněž splatný dne 4. 12. 2016. Žalobce současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Z důkazů předložených žalobcem bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 4. 11. 2016 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Žalovaný se zaregistroval na webových stránkách původního věřitele, jemuž zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, který byl proveden ve výši 2 000 Kč dne 4. 11. 2016, přičemž žalovaný se zavázal v souladu se smlouvou uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 676,60 Kč, jenž byl splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 4. 12. 2016. Úvěr byl tedy žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z doloženého dokladu o vyplacení částky 2 000 Kč původním věřitelem. Žalovaný byl opakovaně prokazatelně upomínán původním věřitelem a následně i předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2021 ze strany právního zástupce žalobce. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 2 676,60 Kč vyhověno. Co se týče úroků z prodlení, byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobce byl ve sporu úspěšný a má právo na náhradu nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady byly stanoveny na částku 1 489 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 3 vyhlášky č.177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč. Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21% a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud vycházel ze skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.