12 C 227/2022-30 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 18.5.2020 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 101 952 Kč, což je poskytnutá částka úvěru 40 000 Kč, úroky za poskytnuté peněžní prostředky 43 952 Kč, a odměna za administrativní činnost 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal 101 952 Kč uhradit v 36 splátkách po 2 832 Kč měsíčně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil 11 328 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na sjednaný úrok a na administrativní poplatek. Žalobce žádá přiznání 38 098 Kč na jistině a„ dlužných úhrad za služby“ ve výši 14 993 Kč. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 38 098 Kč (nesplacená jistina) od 23. 5. 2021 do 7. 1. 2022 ve výši 2 008,08 Kč a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 20,82 % ročně) z částky 38 098 Kč za období od 23.5.2021 do 7. 1. 2022 ve výši 5 067,67 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z této částky od 8. 1. 2022 do zaplacení. Smlouvou ze dne 7. 1. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] tuto pohledávku za žalovaným žalobci. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] že byla uzavřena dne 18. 5. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 40 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 101 952 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 2 832 Kč). Uvedená částka je tvořena jistinou 40 000 Kč, úrokem ve výši 43 952 Kč a administrativním poplatkem ve výši 18 000 Kč. 5. Z listiny označené„ karta zákazníka“ bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru 40 000 Kč se splátkami po dobu 36 měsíců, uvedl zde své osobní údaje. Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žadatele o úvěr, a to příjem žalovaného 20 016 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 10 500 Kč měsíčně, osobní výdaje 3 410 Kč měsíčně, ostatní výdaje (doprava, tel. apod) 1 000 Kč měsíčně s tím, že„ použitelný příjem“ je 5 106 Kč. 6. Z kopie výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že částka 40 000 Kč byla dne 18. 5. 2020 poukázána na účet, uvedený žalovaným ve smlouvě. 7. Žalobce soudu předložil výzvu právního předchůdce žalobce žalovanému k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním z 10. 3. 2021. Z listiny z 22. 4. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznamuje žalovanému zesplatnění úvěru a vyzývá žalovaného k zaplacení 54 305,25 Kč do 10 dnů od doručení uvedené listiny. Žalobce soudu dále předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému ze dne 14. 4. 2022 s poštovním podacím lístkem z 19. 4. 2022. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze 7. 1. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení firmy [právnická osoba] žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 3.2.2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. 9. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. kartě zákazníka. Z měsíčního příjmu žalovaného 20 160 Kč (z předložených listin není patrné, jak a zda vůbec byl tento údaj doložen) byla odečtena částka 10 500 Kč na bydlení žalovaného a na měsíční výdaje pak celkem 4 410 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka. Výsledná částka 5 106 Kč je zjevně nedostatečná k tomu, aby z ní žalovaný mohl hradit své běžné životní potřeby v tom kterém měsíci a ještě hradit splátku 2 832 Kč na předmětný úvěr. Tyto údaje svědčí o zcela formálním přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 10. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru [číslo] ze dne 18.5.2020 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 11. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta celkem částka 40 000 Kč. Po zaplacení 11 328 Kč tak zbývá k úhradě 28 672 Kč a v této části bylo tedy žalobě vyhověno. 13. Ve smyslu § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění ze 14. 4. 2022. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,25 % ročně. 14. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 15. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, soud proto o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.