12 C 84/2022-27 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 7. 10. 2016 mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci ještě dalších 8 186 Kč, které představují kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku 18 186 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 splátkách po 1 299 Kč měsíčně. Žalovaná zaplatila pouze 13 600, 01 Kč. Smlouvou ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena žalobci. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 2 686,99 Kč, kapitalizovaného úroku 3 313,53 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 256 a dále přiznání smluvní pokuty za období od 8. 12. 2017 do 25. 6. 2020 ve výši 2 500 Kč. Součástí žaloby je také částka 759,13 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 19. 7. 2021. Ke svým tvrzením předložil žádost žalované o úvěr, standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvu o úvěru [číslo] smlouvu o postoupení pohledávek z 19. 7. 2021, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvu k plnění z 6. 9. 2021. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové. 2. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy a to, že na úvěr zaplatila 13 600 Kč, dále uvedla, že žije sama s dcerou, narozenou 2016, její příjem je kolem 18 000 Kč. Na tento příjem je však vedena exekuce kolem 4 000 Kč měsíčně. 3. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 4. Z uvedených listina z nich učiněných zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a tuto částku tedy měla žalovaná z titulu úvěru vrátit. Pokud žalovaná, jak uvádí sám žalobce, zaplatila 13 600,01 Kč, splnila tak beze zbytku svou povinnost k vrácení 10 000 Kč. 5. Pokud se týká částky 8 186 Kč, která byla ve smlouvě označena jako„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“ s rozpisem částek, kterými je tvořen (úrok, úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek), je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalované zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 80 % z poskytnuté částky). S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalované zaplatit spolu s poskytnutým úvěrem ještě dalších 8 186 Kč, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalované ve výši 13 600,01 Kč ani částečně na tento poplatek. Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta. 6. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, měla by tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalované však dle jejího sdělení žádné náklady nevznikly a soud tedy o nich rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.