15 C 299/2021-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky Kč 2 676 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] poskytl žalované dne 17. 6. 2016 úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 17. 7. 2016. Předmětem žaloby je nesplacená pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 676,60 Kč. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www. [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto byly zahájeny kroky ke zřízení uživatelského účtu. Následně žalovaná odsouhlasila podmínky úvěrové smlouvy a zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, byl v rámci webového rozhraní zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaná akceptovala a původní věřitel úvěr vyplatil na bankovní účet č. [bankovní účet] a variabilním symbolem [číslo] (rodné číslo žalované). 2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou jí bylo řádně doručeno. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.. 4. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě smlouvou o zápůjčce, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016, předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2021 vč. podacího lístku, výpisem z účtu žalobce, zprávou [právnická osoba] ze dne 8. 10. 2021. Podáním ze dne 8. 10. 2021 [právnická osoba] [anonymizováno] k výzvě soudu sdělila, že majitelem účtu č. [bankovní účet] není žalovaná [celé jméno žalované]. Dále potvrdila, že na tento účet byla dne 17. 6. 2016 připsána platba ve výši 2 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Sdělení spořitelny soud zaslal na vědomí právnímu zástupci žalobce s výzvou, aby s ohledem na toto zjištění, žalobce doložil pasivní legitimaci žalované a z tohoto důvodu ještě odročil ústní jednání, ke kterému se žalobce nedostavil. Žalobce na uvedenou výzvu soudu podáním ze dne 16. 12. 2021 sice podrobně popsal, jakým způsobem s žalovanou uzavřel předmětnou smlouvu. Ovšem na sdělení soudu o tom, že účet, na který byl úvěr vyplacen, není žalované, nijak nereagoval. 5. V tomto řízení tedy není prokázáno, že částka poskytnutého úvěru byla vyplacena na účet žalované, jak žalobce tvrdí v žalobě a že se tedy dostala do dispozice žalované. Z předložených listinných důkazů ani nevyplývá, že by tento účet žalovaná výslovně uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalobce sice předložil v elektronické podobě vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, která ovšem neobsahuje podpisy účastníků. Není prokázáno, zda a jakým heslem a zejména v jakém znění měl žalovaný smlouvu akceptovat. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal pasivní legitimaci žalované, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl. Pokud není prokázáno, že žalovaná měla k uvedenému účtu dispoziční právo, popř. že jej výslovně uvedla v žádosti o úvěr, nelze žalobci přiznat plnění ani z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. V této věci měl plný procesní úspěch žalovaná, které ovšem žádné náklady řízení nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu náklad řízení.