15 C 322/2021-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 941 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění bytové jednotky a domácnosti. Bylo sjednáno roční pojistné ve výši 1 282 Kč. Pojištění zaniklo ke dni 6. 11. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného podle § 2802 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“). Žalovaná tedy dluží pojistné za období od 1. 8. 2020 do 6. 11. 2020 ve výši 941 Kč. Součástí žalované částky je vedle dlužného pojistného rovněž nárok žalobkyně na úhradu sjednaných poplatků, to 300 Kč za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním a možný zánik pojištění. Současně žalobkyně po žalované požaduje úhradu poplatku ve výši 300 Kč, a to vyhotovení a odeslání upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění. Poplatky jsou účtovány v souladu se sazebníkem nákladů na vymáhání dlužného pojistného. Dále se žalobkyně domáhá úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částku za období 7. 11. 2020 do 12. 7. 2021 v kapitalizované výši 53 Kč. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalobkyně prokázala skutková tvrzení uvedená v žalobě pojistnou smlouvou o pojištění bytové jednotky a domácnosti [číslo] ze dne 31. 7. 2019, inkasní bilancí, upomínkou ze dne 14. 9. 2020 s poučením o možnosti zániku pojištění, oznámením o zániku pojištění ze dne 18. 11. 2020, upomínkou ze dne 15. 12. 2020, všeobecnými pojistnými podmínkami, sazebníkem nákladů, předžalobní upomínkou ze dne 18. 3. 2021 a poštovním podacím archem. 4. V této věci bylo nesporně zjištěno, že pojistný vztah po shora uvedené období trval. Žalobkyně jako pojistitel má právo na pojistné po dobu trvání pojištění v souladu s § 2782 OZ. S ohledem na znění smlouvy a všeobecných pojistných podmínek a inkasní bilance činí dlužné pojistné za období 1. 8. 2020 do 6. 11. 2020 částku ve výši 341 Kč. Soud rozhodl o povinnosti žalované k úhradě dlužného pojistného ve výši 341 Kč. O úhradě úroků z prodlení soud rozhodl dle § 1970 odst. 2 OZ. Sazba úroků byla stanovena dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Byl přiznán úrok z prodlení za období od 7. 11. 2020 do 12. 7. 2021 v kapitalizované výši 19 Kč. 5. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úhradu poplatku 2 x 300 Kč za upomínky, jak je shora uvedeno. V tomto případě nebyla povinnost k úhradě poplatků uvedena v textu, kde byl pouze odkaz na ceník a pojistné podmínky. Soud odkazuje na nález ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Všeobecné pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouván mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujících charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná jako například smluvní pokuta. Pokud takto dodavatel učiní, nepočíná si právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud tedy nárok žalobkyně na zaplacení poplatků za upomínku považuje za nedůvodný a v tomto rozsahu, tedy v části nároku o zaplacení částky 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 7. 11. 2020 do 12. 7. 2021 v kapitalizované výši 34 Kč, žalobu zamítl. 6. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch jen z menší části a žalované žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.