34 C 147/2022-23 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 5 848,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 25. 6. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. smlouvu o úvěru [číslo] na základě které [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. poskytla žalované částku ve výši 3 000 Kč, která byla žalované zaslána na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím (poplatky ve výši 1 364 Kč) do 25. 7. 2020. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas nevrátila, a proto má povinnost zaplatit mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu nákladů spojených s vymáháním. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 10. 2021. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že [právnická osoba] credit s. r. o. řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy na základě informací získaných od žalované dospěla k závěru, že žalované zbývala měsíčně dostatečná finanční rezerva (14 144 Kč), kterou mohla volně disponovat. Žalovaná byla rovněž lustrována v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. Žádné listiny prokazující zjištěné skutečnosti ohledně úvěruschopnosti žalované soudu zaslány nebyly. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně již v žalobě sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalované bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 5. 8. 2022. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila, soudu nic netvrdila ani nedoložila. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] credit s. r. o. uzavřela s žalovanou dne 25. 6. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které [právnická osoba] credit s. r. o. poskytla žalované finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit finanční prostředky do 25. 7. 2020 a dále se zavázala v případě opožděné platby uhradit [právnická osoba] credit s. r. o. mimo jiné úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] credit s. r. o. postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021 na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 10. 2021. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána ve společnosti [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 144 Kč. Měsíční výdaje žalované činí zhruba částku 10 000 Kč (náklady na bydlení 8 000 Kč, měsíční splátky hypotečního úvěru 700 Kč a ostatní výdaje 1 300 Kč). Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení nedoložila, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované (tj. nedoložila, že by alespoň v minimální míře prověřila osobu žalované v dostupných rejstřících, a že by prověřila tvrzené výdaje a příjmy žalované, její zaměstnání, atp.), soud považuje smlouvu o úvěru [číslo] ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 3 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 3 000 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla ve věci neúspěch pouze v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu), paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 15. 7. 2022, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady, když tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti měla být obsažena již v žalobě.