34 C 148/2022-51 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 58 477,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [banka]“) uzavřela s žalovanou dne 11. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, na základě které se [jméno] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,2% p.a. v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 498,26 Kč. Žalovaná však tuto částku řádně nesplácela. [banka] postoupila dluh za žalovanou na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně dále sdělila, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů uvedených v Žádosti klienta ze dne 11. 4. 2019, a dále z údajů uvedených v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací a databázi Ministerstva vnitra ČR. Měsíční příjem žalované činil 8 600 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti žalované činil 26 000 Kč. Vůči [banka] měla žalovaná v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 228,35 Kč [banka] postupovala při posuzování úvěruschopnosti s řádnou péčí a žádosti žalované o úvěr vyhověla. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 12 757,62 Kč Poslední splátka úvěru byla uhrazena dne 18. 3. 2020 a následující měsíc se žalovaná dostala do prodlení. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze dne 11. 4. 2019, bylo zjištěno, že [banka] se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč s pojištěním schopnosti splácet a žalovaná se zavázala jej uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 498,26 Kč RPSN činila 20,80 %. Z Žádosti o úvěr ze dne 11. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání úvěru uvedla, že bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je svobodná, je zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] jako bankovní pracovník na dobu určitou do 31. 12. 2019, její čistý měsíční příjem činil částku 8 600 Kč, celkový příjem domácnosti činil částku ve výši 26 000 Kč. Žalovaná žádala o úvěr ve výši 60 000 Kč. 4. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 22. 6. 2022 bylo zjištěno, že deklarovaný čistý měsíční příjem žalované činil částku 8 600 Kč, žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou, je svobodná, bydlí u rodičů, čistý příjem domácnosti činí částku 26 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost a měsíčně splácí částku ve výši 2 228,35 Kč. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne 2. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána jako asistentka/sekretářka u společnosti [právnická osoba] a její čistý měsíční příjem činil částku ve výši 8 600 Kč. Z platební historie soud zjistil, že žalovaná svůj dluh zpočátku splácela řádně, poté přestala splátky hradit. Z výpisů z úvěrového účtu za období duben 2019 až září 2021 bylo zjištěno, že žalovaná uhradila poslední řádnou splátku úvěru dne 18. 3. 2020, poté již ničeho neuhradila. Dopisem ze dne 23. 5. 2020 byl úvěr prohlášen za splatný. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 soud zjistil, že [banka] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. O tomto byla žalovaná informována dopisem ze dne 29. 9. 2021. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 12. 11. 2021. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které [banka] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách po 1 498,26 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, a proto [banka] ke dni 23. 5. 2020 úvěr zesplatnila, žalované tak vznikla povinnost uhradit zbývající dlužnou částku včetně smluvního úroku. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Dle § 1970 zákona o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 538,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 340 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 13 840 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu, vyjádření ze dne 3. 7. 2022), paušální náhrada nákladů ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 040 Kč ve výši 3 158,40 Kč.