34 C 159/2022-50 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 919,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [jméno]“) uzavřela s žalovaným dne 23. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, na základě které se [jméno] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 13,7% p.a. v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 124,27 Kč. Žalovaný však tuto částku řádně nesplácel. [jméno] postoupila dluh za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně dále sdělila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů uvedených v Žádosti klienta ze dne 23. 4. 2019, a dále z údajů uvedených v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací a databázi Ministerstva vnitra ČR. Měsíční příjem žalovaného činil 27 366 Kč. Vůči [banka] měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 9 529,50 Kč a vůči ostatním věřitelům závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 838 Kč [banka] postupovala při posuzování úvěruschopnosti s řádnou péčí a žádosti žalovaného o úvěr vyhověla. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze dne 23. 4. 2019, bylo zjištěno, že [banka] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč s pojištěním schopnosti splácet a žalovaný se zavázal jej uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 124,27 Kč RPSN činila 14,57 %. Z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 4. 7. 2022 bylo zjištěno, že deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného činil částku 27 366 Kč, žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a měsíčně splácí částku ve výši 12 367,50 Kč (interní splátky ve výši 9 529,50 Kč a externí splátky ve výši 2 838 Kč). 4. Z Čestného prohlášení o zasílání mzdy ze dne 11. 12. 2014 soud zjistil, že žalovanému byla zasílána mzda v průměrné výši 21 178 Kč čistého měsíčně. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný svůj dluh zpočátku splácel řádně, poté přestal splátky hradit. Z výpisů z úvěrového účtu za období květen 2019 až září 2021 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil poslední řádnou splátku úvěru dne 20. 2. 2020, poté již ničeho neuhradil. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 12. 11. 2021. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 soud zjistil, že [banka] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 9. 2021. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit spolu s úrokem v 72 měsíčních splátkách po 1 124,27 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý úvěr a žalovanému vznikla povinnost uhradit zbývající dlužnou částku včetně smluvního úroku. Pro úplnost soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Dle § 1970 zákona o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 023,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 877 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7, § 11, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, odměna ve výši 3 x 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu) a ve výši 1 x 2 980 Kč (vyjádření k výzvě soudu ze dne 11. 7. 2022), paušální náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a), písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (3 x 100 Kč + 1 x 300 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 080 Kč ve výši 1 066,80 Kč.