35 C 118/2022-22 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se na žalovaném domáhá úhrady částky 15 422 Kč s tím, že mezi účastníky byla [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou i všeobecné obchodní podmínky, ceník a podmínky pro používání [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku po ověření totožnosti žalovaného aplikací Bankovní vizitka a crossvalidací jím zadaných údajů. Následně žalobkyně žalovanému zaslala bankovní kartu poštou, žalovaný ji aktivoval po vícefaktorové autentizaci v klientském portále. Po přezkumu úvěruschopnosti byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. K čerpání úvěru docházelo nákupy na eshopech, bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatu. Žalovaný se zavázal uhradit vždy vyčerpané prostředky do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k čerpání. Pro případ prodlení s platbou se žalovaný zavázal uhradit náklady za vymáhání pohledávky. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením dluhu a neuhrazená částka se stala splatnou. Žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě. Přestože byla žalovanému zaslána upomínka před podáním žaloby, neuhradil dosud ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. Soud vycházel při dokazování z listin předložených žalobkyní, neboť žalovaný zůstal ve sporu pasivní. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že ji žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum], žalovanému byla poskytnuta kreditní karta k bankovními účtu s úvěrovým limitem 30 000 Kč s úrokem ve výši závisejícím na výši dluhu dle ceníku, jehož výše měla být vždy uvedena v klientské zóně online. Žalovaný čerpal od žalobce služby„ [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Úvěr měl být splácen vždy do 20. dne po uplynutí kalendářního měsíce, v kterém došlo k čerpání. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky, ceník a podmínky pro používání bankovní karty. Pro případ prodlení se dlužník zavázal k úhradě částky 200 Kč za každou upomínku (čl. 6 smlouvy) a úhradě smluvní pokuty ve výši 10 % z dlužné částky pro případ prodlení trvajícího více než 30 dnů po splatnosti. Z přehledu dokládání příjmů klienta bylo zjištěno, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním čistým příjmem ve výši 186 564 Kč. Jeho měsíční výdaje činí 30 000 Kč, svou bytovou potřebu uspokojuje v nájemním bydlení a má dvě vyživovací povinnost. Žalovaný své majetkové poměry doložil třemi výpisy z bankovního účtu. Žalovaný neměl žádné další závazky. Z výpisu z účtu, který vedla pro žalovaného žalobkyně, byly zjištěny pohyby na účtu kontokorentu (přehled odchozích a příchozích plateb na předmětný úvěr, poplatky za vedení účtu, výběru z bankomatu a sankce). Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 26. 11. 2021 soud zjistil výzvu k úhradě dluhu s ohledem na porušení podmínek ze strany žalovaného, a zesplatnění celého dluhu. Dále byla žalovanému dne 8. 12. 2021 zaslána předžalobní výzva k plnění. Odeslání dokladují poštovní podací archy. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.„), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Soud žalobě plně vyhověl. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, netvrdil a tím spíše neprokázal, že žalovaný dluh nevznikl, že k jeho úhradě není povinen, nebo že jej již uhradil. Žalobkyně v řízení dostatečně tvrdila a prokázala závazek žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky na základě smlouvy o úvěru (prostřednictvím kreditní karty, tzv. kontokorent), tj. prostředky z vyčerpaného kontokorentu i poplatky sjednané ve smlouvě. Žalovaný na svůj dluh plnil pouze částečně, dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, žalobkyně proto přistoupila k odstoupení od smlouvy (zesplatnění dluhu) a žalovaného vyzvala dopisem k jejich úhradě. Žalovaný dosud na vyčíslený dluh neuhradil ničeho. Závěrem soud podotýká, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (dokládání jeho výdajů atp.) ze strany věřitele nepovažuje za zcela uspokojivé, avšak s ohledem na výši příjmu žalovaného, značně převyšujícího částku sjednaného úvěru, rozhodl jak uvedeno výše. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 205,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 422 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč.