35 C 163/2022-49 — Okresní soud v České Lípě

Žalobou doručenou původně Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 11. 8. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 6 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022. Dále pak doplacení výživného za období prosince 2020 až února 2021 v celkové výši 4 200 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že je synem žalovaného, avšak žije s matkou. Žalovaný byl dosud povinen přispívat na výživu žalobce částkou ve výši 3 400 Kč měsíčně, a to na základě rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a dále pak na základě dohody rodičů žalobce a později i účastníků. Žalobce nastupuje od podzimního semestru akademického roku 2022 / 2023 na vysokou školu. S tím budou spojené zvýšené výdaje na ubytování na koleji, náklady na cestování ([obec]), stravování, studijní pomůcky, atd. Na studium bude žalobci přispívat i jeho matka a žalobce se bude snažit si na studium přivydělat formou brigád, jak činil již na střední škole. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že souhlasil se stanovením výživného na částku 6 000 Kč. Ke svým poměrů uvedl, že pracuje ve [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí za letošní rok 40 800 Kč, přičemž hradí za dopravu do zaměstnání 3 500 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost k manželce a dvouletému synovi. Hradí splátku hypotéky měsíčně 8 000 Kč, náklady na bydlení 10 000 Kč a další platby ve výši 1 260 Kč (pojištění a daň z nemovitosti). Soud ve věci nařídil jednání, z kterého se žalobce omluvil a souhlasil s návrhem žalovaného na stanovení výživného ve výši 6 000 Kč měsíčně. Z rodného listu soud zjistil vztah účastníků. Z dohody rodičů z 19. 8. 2019, odstoupení od dohody z 21. 12. 2020 a mimosoudní dohody z 30. 3. 2021 soud zjistil, že výživné bylo mezi účastníky upravováno písemnými dohodami, přičemž naposled se žalovaný zavázal na výživu žalobce přispívat částkou 5 500 Kč měsíčně. Z potvrzení o studiu, potvrzení o úhradě zálohy a ceníku ubytování soud zjistil, že se žalobce stal nově studentem vysoké školy, přičemž je povinen hradit ubytování na koleji mimo místo svého bydliště. Z vyúčtování mzdy žalovaného za rok 2022 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnancem s pravidelnou mzdou v tam uvedené výši (v říjnu 2022 mzda činila 35 193,6 Kč, v září 32 716,2 Kč, v srpnu 23 843 Kč, v červenci 38 564,2 Kč, v červnu 35 745 Kč, v květnu 55 482,4 Kč). Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ust. § 922 odst. 1 lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Žaloba je důvodná. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci je založena ustanovením § 910 odst. 1 občanského zákoníku a podle ustanovení § 911 občanského zákoníku trvá po dobu, po kterou se není žalobce schopen sám živit. Tato doba zahrnuje podle ustálené judikatury i období, po kterou se jinak po fyzické i psychické stránce samostatné obživy schopný žalobce soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na vysoké škole. Je nepochybné, že odůvodněné potřeby žalobce se od posledního rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti v roce 2013 podstatně zvýšily, ať už jeho dospíváním, tak nyní i studiem vysoké školy v [obec]. Že je namístě navýšení vyživovací povinnosti žalovaného, má proto soud za prokázané. Otázkou zůstává míra takového navýšení. Zde nutno přihlížet podle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku nejen k odůvodněným potřebám žalobce a jeho majetkovým poměrům, ale i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky došlo ke shodě ohledně částky výživného 6 000 Kč měsíčně, soud akceptoval nepřítomnost žalobce na jednání a neprováděl v tomto směru širší dokazování. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalobce zahájil studium na vysoké škole, s čímž jsou spojeny výdaje na ubytování, dopravu, stravování, studijní pomůcky, apod. Žalobce by se měl snažit si alespoň částečně na toto studium vydělat, neboť jeho schopnosti v tomto směru jsou omezeny pouze studijními povinnostmi. Lze však shrnout, že odůvodněné potřeby a majetkové poměry žalobce jsou takové, které tvrdil, neboť je v řízení i přinejmenším osvědčil. Majetkové poměry žalovaného byly zjištěny prostřednictvím vyúčtování jeho mzdy a sdělením o jeho výdajích na pravidelném bázi, které žalobce nesporoval. Za této situace došel i soud k závěru, že přiměřené okolnostem věci bude zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci na částku ve výši 6 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022, splatnou vždy ke každému 15. dni v měsíci (výrok I. rozsudku). Výrokem II. soud dle ust. § 922 o.z. zamítl nárok na výživné, které bylo požadováno zpětně (nikoli od podání žaloby), přičemž má navíc za to, že k nedoplatku nedošlo, když mezi účastníky v období prosince až února neexistovala žádná dohoda, ale pouze dřívější rozsudek, který stanovil výživné v částce 3 400 Kč měsíčně (žalovaný přitom uhradil částku 5 000 Kč měsíčně). Dále soud musel žalobu zamítnout ohledně částky 500 Kč měsíčně, neboť účastníci se shodli na výživném ve výši 6 000 Kč měsíčně, ale žaloba ve zbývajícím rozsahu omezena nebyla. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy však žádný z účastníků náklady v řízení nepožadoval.