35 C 37/2022-12 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že [anonymizováno] [právnická osoba] žalované poskytla prostředky komunikace na dálku dne [datum] bezhotovostně úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaná neuhradila věřiteli zpět ničeho. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaná byla o úhradu upomenuta 16. 5. 2021 bezvýsledně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala ve sporu pasivní, vycházel soud z žalobkyní předložených listin. Na základě provedeného dokazování (smlouva o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek s přílohami, formulář standardních informací k úvěru, potvrzení o provedené platbě, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek, předžalobní výzva) dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce. Z předložené listiny, nazvané smlouva o zápůjčce, tato skutečnost vyplývat nemůže, když tato smlouva není podepsána žalovanou. Ani z jiných předložených listin tato skutečnost nevyplývá. Soud tak vychází z toho, že žalované byla částka 4 000 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, která je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. K dotazu soudu bylo zjištěno, že bankovní účet, na který byla částka vyplacena, je účtem v dispozici žalované. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalované postoupení oznámeno. Soud tak žalobě vyhověl, i když z jiného právního důvodu než tvrdila žalobkyně, a uložil žalované povinnost k zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení od 5. 1. 2019, jak bylo požadováno, v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud přistoupil k aplikaci ust. § 14b s ohledem na velké množství obdobných žalob, které žalobkyně u zdejšího soudu podává, kdy jejich obsah se často liší pouze příslušnými daty a výší pohledávky.