38 C 115/2022-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná nastoupila dne 22. 5. 2021 do vlaku č. 525 ve směru Přelouč, tedy uzavřela přepravní smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a byla povinna zaplatit jízdné ve výši 54 Kč. Žalovaná se ve vlaku na výzvu pověřeného zaměstnance právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala platným jízdním dokladem a byla v souladu se Smluvními přepravními podmínkami pro veřejnou drážní osobní dopravu (dále jen„ SPPO“) vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k němu ve výši 1 000 Kč, ničeho však nezaplatila. Dále žalovaná nastoupila dne 23. 5. 2021 do vlaku č. 524 ve směru Zábřeh na Moravě, tedy uzavřela přepravní smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a byla povinna zaplatit jízdné ve výši 79 Kč. Žalovaná se ve vlaku na výzvu pověřeného zaměstnance právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala platným jízdním dokladem a byla v souladu se Smluvními přepravními podmínkami pro veřejnou drážní osobní dopravu (dále jen„ SPPO“) vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k němu ve výši 1 000 Kč, ničeho však nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2021, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaná dne 22. 5. 2021 cestovala ve směru Přelouč vlakem č. 525 provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, byla kontrolována, při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem a následně podepsala a převzala potvrzení o nedodržení SPPO, v němž jí bylo v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními právní předchůdkyně žalobkyně uloženo zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč a jízdné ve výši 54 Kč. Dále žalovaná dne 23. 5. 2021 cestovala ve směru Zábřeh na Moravě vlakem č. 524 provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, byla kontrolována, při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem a následně podepsala a převzala potvrzení o nedodržení SPPO, v němž jí bylo v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními právní předchůdkyně žalobkyně uloženo zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč a jízdné ve výši 79 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 16. 11. 2021 oznámeno postoupení vzniklé pohledávky na základě Smlouvy o postoupení souboru pohledávek uzavřené dne 14. 7. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Součástí téhož dopisu byla i předžalobní upomínka. 4. Žalovaný tím, že se pověřenému pracovníkovi právní předchůdkyně žalobkyně neprokázal platnou jízdenkou, nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 37 odst. 5 písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo oprávnění požadovat po žalované jízdné a přirážku, jejíž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně. Shora uvedená pohledávka byla na základě smlouvy uzavřené dne 14. 7. 2021 ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) postoupena na žalobkyni. Návrh žalobkyně shledal soud za důvodný, a proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni jízdné a přirážky k jízdnému v celkové výši 2 133 Kč. 5. Soud dále ve smyslu § 1970 o.z. přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč, které účtovala ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, byť dosud podala u zdejšího soudu pouze dva návrhy (opakovanost nastává v případě existence tří a více obdobných návrhů). Takto účtované náklady podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy k plnění a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl s přihlédnutím ke druhému návrhu žalobkyně k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.