38 C 2/2022-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném přiznání shora uvedené částky, která představuje dlužné pojistné z pojistné smlouvy (produkt ACP III – 2014 Combi) uzavřené na dobu neurčitou s počátkem pojištění 15. 7. 2020 a pojistným splatným čtvrtletně ve výši 3 345 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy ze strany žalobkyně neuhradil pojistné za období od 15. 10. 2020 do 22. 1. 2021, kdy byla smlouva ukončena a dále dluží žalobkyni náklady spojené s upomínáním ve výši 600 Kč. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 13. 7. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo Autopojištění Combi Plus III zahrnující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky Volkswagen, [registrační značka], a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši po slevě 13 380 Kč splatné čtvrtletně ve splátkách po 3 345 Kč. Odkaz na součást smlouvy v podobě přehledu poplatků za vybrané úkony pojistitele (žalobkyně), jehož aktuální podoba je k dispozici na webových stránkách či libovolné pobočce pojistitele, se nachází v Čestném prohlášení pojistníka spolu s navazujícím prohlášením pojistníka (žalovaného), že před uzavřením smlouvy převzal v listinné nebo jiné textové podobě veškeré součásti smlouvy a seznámil se s nimi. Žalovaný nato přes upomínku ze dne 25. 9. 2020 a další upozornění ze dne 2. 11. 2020 a 18. 11. 2020 neuhradil předepsané pojistné, proto byla smlouva ukončena ke dni 21. 1. 2021, o čemž byl žalovaný písemně informován v oznámení ze dne 4. 2. 2021 (výše pohledávky 3 905 Kč). Celkově byla žalovanému vyúčtována částka 7 550 Kč (2x 3 345 Kč první předpis a následný předpis, 260 Kč vymáhací předpis za období od 15. 1. 2021 do 21. 1. 2021 a 2x 300 Kč poplatky za upomínání), uhradil částku 3 345 Kč a rozdíl činil 4 205 Kč. 4. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., v tehdy platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona, pokud jej požaduje ve výši 3 605 Kč za období od 15. 10. 2020 do 22. 1. 2021, považuje soud tento její nárok za důvodný. Uvedenou částku žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě v této části vyhověl. Žalobkyně se dále domáhala 600 Kč z titulu poplatků za upomínání dle svého přehledu poplatků (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni smluvní pokuty přiznat, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Vzhledem k množství zasílaných upomínek a oznámení však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 100 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a žalobě proto vyhověl co co do celkové částky 2 768 Kč a zamítl ji do částky 500 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů ve výši 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.