38 C 218/2022-25 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném přiznání shora uvedené částky, která představuje dlužné pojistné z pojistné smlouvy (produkt Combi Plus IV) uzavřené na dobu neurčitou s počátkem pojištění 16. 3. 2021 a pojistným splatným čtvrtletně v první den příslušného pojistného období, a to ve výši 2 452 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy ze strany žalobkyně neuhradil pojistné za období od 16. 3. 2021 do 25. 6. 2021, kdy byla smlouva ukončena a dále dluží žalobkyni náklady spojené s upomínáním ve výši 600 Kč. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 16. 3. 2021 pojistnou smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejímž předmětem bylo Autopojištění Combi Plus IV zahrnující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky JEEP, typ GRAND CHEROKEE, [registrační značka], a to na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši po slevě 9 809 Kč splatné čtvrtletně v první den příslušného pojistného období. Odkaz na součást smlouvy v podobě přehledu poplatků za vybrané úkony pojistitele (žalobkyně), jehož aktuální podoba je k dispozici na webových stránkách či libovolné pobočce pojistitele, se nachází v Čestném prohlášení pojistníka spolu s navazujícím prohlášením pojistníka (žalovaného), že před uzavřením smlouvy převzal v listinné nebo jiné textové podobě veškeré součásti smlouvy a seznámil se s nimi. Žalovaný nato přes upomínku ze dne 3. 5. 2021 neuhradil předepsané pojistné, proto byla smlouva ukončena ke dni 24. 6. 2021, o čemž byl žalovaný písemně informován v oznámení ze dne 7. 7. 2021 (výše pohledávky 2 992 Kč). Celkově byla žalovanému vyúčtována částka 3 292 Kč (2 452 Kč první předpis, 240 Kč vymáhací předpis za období od 16. 6. 2021 do 24. 6. 2021 a 2x 300 Kč náklady za vymáhání), uhradil částku 1 646 Kč. Ve výzvě (pokusu o smír) ze dne 3. 8. 2021 byla žalovanému účtována částka 3 292 Kč a v předžalobní upomínce ze dne 20. 10. 2021 byly dále uvedeny náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 146 Kč. 4. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., v tehdy platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona za období od 16. 3. 2021 do 25. 6. 2021 ve výši 1 042 Kč, považuje soud tento její nárok za důvodný. Uvedenou částku žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě v této části vyhověl. Žalobkyně se celkově domáhala částky 1 646 Kč, tedy částky, kterou žalovaný dle platební bilance celkově uhradil, je ale zřejmé, že žalobkyně požaduje náhradu poplatků za upomínání dle svého přehledu poplatků (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvních pokut. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni smluvní pokuty přiznat, neboť pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Vzhledem k množství zasílaných upomínek a oznámení však soud považoval za spravedlivé přiznat žalobkyni částku 300 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a žalobě proto vyhověl co do celkové částky 1 342 Kč a zamítl ji do částky 304 Kč. 5. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyni úspěšné pouze z části (aritmeticky z 82%) přiznal náhradu nákladů snížených na 64%, tedy ve výši 953 Kč. Ty celkové dosáhly výše 1 489 Kč, a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.