38 C 317/2022-30 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále„ právní předchůdkyně žalobkyně“) pojistnou smlouvu o povinném ručení (produkt AUTO GO), jejímž předmětem bylo pojištění vozidla s počátkem sjednaným od 10. 1. 2020. Na základě fúze došlo ke sloučení původní věřitelky s nástupnickou společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na kterou tímto přešly veškerá práva a povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy, včetně pohledávky na pojistném. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 10. 7. 2020 do 28. 10. 2020, kdy došlo k zániku pojištění. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 10. 1. 2020 uzavřena pojistná smlouva s počátkem pojištění k témuž dni, jejímž předmětem bylo povinné ručení vztahující se na vozidlo tovární značky Renault, typ Twingo, [registrační značka]. Roční pojistné činilo po započtení slev 4 656 Kč a byla sjednána jeho čtvrtletní úhrada ve splátkách po 1 164 Kč. Upomínkou ze dne 8. 9. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného pojistného ve výši 1 130 Kč a současně upozorněn na zánik pojištění ke dni 28. 10. 2020, nebude-li pojistné uhrazeno. O zániku pojištění marným uplynutím lhůty ke dni 27. 10. 2020 s dlužným pojistným ve výši 1 450 Kč byl žalovaný informován v oznámení ze dne 9. 11. 2020. Dopisem ze dne 2. 6. 2022 byl žalovaný informován o postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem na žalobkyni jako postupníka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2021. 4. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. pro nezaplacení pojistného a původní věřitelce, a na základě fúze následně právní předchůdkyni žalobkyně, z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. za období od 10. 7. 2020 do 28. 10. 2020. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávku za žalovaným nabyla ve smyslu § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Částku 1 450 Kč žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. 7. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů u obecných soudů podala řádově desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 9. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.