38 C 418/2021-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla pojistnou smlouvu s ročním pojistným ve výši 7 144 Kč splatným čtvrtletně a počátkem pojištění ke dni 31. 8. 2018. Žalovaný přes opakované výzvy ze strany žalobkyně dluží pojistné za období od 30. 11. 2019 do 22. 3. 2020, kdy nastaly účinky ukončení pojistné smlouvy, a dále poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 31. 8. 2018 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo sdružené pojištění vozidla zahrnující mj. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla značky Škoda, typ Fabia, [registrační značka], a to na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši po slevě 7 144 Kč Smluvní strany si sjednaly čtvrtletní úhradu pojistného ve splátkách po 1 786 Kč splatných vždy k poslednímu dni 2., 5., 8. a 11. měsíce roku. Žalovaný nato neuhradil pojistné v částce 1 836 Kč a v upomínce ze dne 30. 1. 2020 byl upozorněn na zánik pojištění v případě nezaplacení dluhu do 20. 3. 2020. Žalobkyně následně zaslala žalovanému informaci o zániku pojistné smlouvy pro nezaplacení dne 21. 3. 2020 s dlužnou částkou 2 223 Kč a v upomínce ze dne 2. 5. 2020 jsou dále účtovány náklady upomínání ve výši 200 Kč. 4. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona, pokud jej požaduje za období od 30. 11. 2019 do 22. 3. 2020, považuje soud tento její nárok za důvodný. Částku 722,58 Kč žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě v této části vyhověl. Žalobkyně se domáhala dalších 200 Kč z titulu nákladů za upomínání dle svého sazebníku poplatků (fakticky všeobecných obchodních podmínek). Takto zpoplatněné upomínky mají ale dle soudu charakter smluvní pokuty. S ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013, podle něhož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), nemohl soud žalobkyni přiznat smluvní pokutu ve výši 200 Kč, pojistná smlouva mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou spotřebitelskou a ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyni neúspěšné z 22 % přiznal účelně vynaložené náklady řízení snížené na 56 %, tedy na částku 834 Kč Náklady před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.