38 C 449/2021-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla dne 6. 12. 2018 částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 338,15 Kč uhradit do 12. 4. 2019, svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 12. 2018 (č.l. 12-15), že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Smlouva není žalovaným jako dlužníkem podepsána, u jména žalovaného je pouze SMS kód, proces podepisování prostřednictvím elektronického podpisu žalobkyně nijak neprokázala. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 6 338,15 Kč, splatnost 30 dnů od poskytnutí zápůjčky. Z potvrzení o platbě (č.l. 16) bylo zjištěno, že dne 6. 12. 2018 bylo na účet [číslo] uhrazeno 10 000 Kč. Dne 26. 1. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu byla postoupena pohledávka na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 (systém ISAS). 4. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že s žalovaným měla být dne 5. 12. 2018, uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím internetu, žalobkyně však přiložila pouze výtisk nepodepsaný žalovaným. Částka 10 000 Kč byla odeslána na bankovní účet [číslo]. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, která dne 26. 1. 2021 pohledávku postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru ani její dodatek o povinnosti žalované k úhradě poplatku za prodloužení splatnosti. Žalobkyně neprokázala uzavření takové smlouvy, prokázala ale, že samotnou jistinu odeslala její právní předchůdkyně na účet žalovaného. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se čerpáním prostředků ve výši 10 000 Kč, které žalobkyni dosud neuhradil, bezdůvodně obohatil a toto obohacení je ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat. Proto soud žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl a ve zbytku ji zamítl. 7. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- [právnická osoba] [anonymizováno] z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne) předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, jmenovitě její příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalované (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná ze 61 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 22 % Náklady před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (4x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (4x 100 Kč) a částky ve výši 252 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů.