38 C 45/2022-31 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu s ročním pojistným ve výši 4 145 Kč a počátkem pojištění ke dni 11. 6. 2019. Žalovaný přes upomínání ze strany žalobkyně s upozorněním na možnost zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného dluží pojistné do 17. 8. 2020, kdy nastaly účinky ukončení pojištění. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 26. 6. 2019 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla Auto GO zahrnující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla značky Peugeot, model Boxer, [registrační značka], a připojištění skel vozidla na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši po slevě 3 924 Kč s prvním pojistným splatným ke dni uzavření smlouvy. Částka pojistného se od pojistného období s počátkem 11. 6. 2020 zvýšila na 4 145 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné v částce 4 145 Kč za období s počátkem dne 11. 6. 2020, o čemž byl informován v oznámení ze dne 11. 8. 2020, byl rovněž upozorněn na zánik pojištění v případě nezaplacení dluhu do 28. 9. 2020. Žalobkyně následně dne 9. 10. 2020 zaslala žalovanému informace o zániku pojištění pro nezaplacení dnem 29. 9. 2020 s dlužnou částkou 1 270 Kč. 4. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojištění zaniklo ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného ve smyslu § 13 odst. 2 zákona, soud považuje nárok žalobkyně za důvodný. Částku 1 270 Kč žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.