38 C 67/2022-51 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 25. 9. 2009 se žalovanou smlouvu o účtu, na jejímž základě byl žalované zřízení sporožirový účet. Na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalovaná byla povinna tento debetní zůstatek vyrovnat. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku dne 1. 6. 2020 na evidenční účet pohledávek a s účinností od 1. 2. 2021 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky za žalovanou s příslušenstvím na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovanou na základě smlouvy o účtu ze dne 25. 5. 2009 vedla běžný účet č. [bankovní účet]. V období od července 2018 do prosince 2018 docházelo k ukládání, výběrům a odesílání peněz prostřednictvím příkazů z účtu, v důsledku nedostatečných finančních prostředků (opakovaně záporný stav) nebyly některé příkazy od ledna 2019 prováděny a poslední příchozí platba byla zaúčtována dne 14. 12. 2018. Žalované postupně vznikl (záporný) debetní zůstatek 3 001 Kč, který doposud nevyrovnala, dne 1. 6. 2020 došlo k účetnímu vyrovnání pohledávky a dne 1. 9. 2020 byl účet zrušen. Smlouvou ze dne 21. 6. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dne 21. 7. 2021 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky v celkové výši 3 346,95 Kč ke dni 1. 7. 2021 na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 4. Vzhledem k datu vzniku právního vztahu účastníků v roce 2009 bylo třeba na právní poměry původních účastníků v dané věci aplikovat ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, podle § 708 odst. 1 zákona smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce; podle § 711 zákona smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 5. Pokud jde o postoupení pohledávky postoupené smlouvou ze dne 21. 6. 2020 vycházel soud již z aktuálního ust. § 1879 o.z., podle něhož může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Soud dospěl k závěru, že v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou vedla pro žalovanou běžný účet, na kterém žalované vznikl nepovolený debet ve výši 3 001 Kč. Žalovaná debet nevyrovnala, proto právní předchůdkyně žalobkyně účet zrušila a pohledávku následně postoupila v souladu s § 1879 o.z. na žalobkyni. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni částku 3 001 Kč. 7. Ve smyslu § 1970 o. z. soud dále přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů a žalobkyně již takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 9. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.