38 C 95/2022-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný nastoupil dne 25. 5. 2021 do vlaku č. 19429 ve směru Brandýs nad Labem, tedy uzavřel přepravní smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a byl povinen zaplatit jízdné ve výši 34 Kč. Žalovaný se ve vlaku na výzvu pověřeného zaměstnance právní předchůdkyně žalobkyně neprokázal platným jízdním dokladem a byl v souladu se Smluvními přepravními podmínkami pro veřejnou drážní osobní dopravu (dále jen„ SPPO“) vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k němu ve výši 1 000 Kč, ničeho však nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaný dne 25. 5. 2021 v 17:43 hod. cestoval ve směru Brandýs nad Labem vlakem č. 19429 provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, byl kontrolován, při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem a následně podepsal a převzal potvrzení o nedodržení SPPO, v němž mu bylo v souladu s tehdy platnými smluvními přepravními právní předchůdkyně žalobkyně uloženo zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč a jízdné ve výši 34 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 16. 11. 2021 oznámeno postoupení vzniklé pohledávky na základě Smlouvy o postoupení pohledávky č. č. 1232021001 uzavřené dne 14. 7. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Součástí téhož dopisu byla i předžalobní upomínka, v níž byly k jistině 1 034 Kč připočteny úroky z prodlení ve výši 40,90 Kč a náklady spojené s právním zastoupením při uplatnění pohledávky ve výši 600 Kč, tedy účtována celková částka 1 800,90 Kč. 4. Žalovaný tím, že se pověřenému pracovníkovi právní předchůdkyně žalobkyně neprokázal platnou jízdenkou, nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 37 odst. 5 písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo oprávnění požadovat po žalované jízdné a přirážku, jejíž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně. Shora uvedená pohledávka byla na základě smlouvy uzavřené dne 14. 7. 2021 ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) postoupena na žalobkyni. Návrh žalobkyně shledal soud za důvodný, a proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 034 Kč. 5. Soud dále ve smyslu § 1970 o.z. přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč, které účtovala ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Takto účtované náklady podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy k plnění a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala více než desítku. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.