48 C 10/2022-15 — Okresní soud v České Lípě

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen 22. 4. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 20 921 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o úvěru mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaným, na jejímž základě věřitel měl žalovanému poskytnout peněžní prostředky dne 2. 9. 2019 na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 2. 10. 2019. Žalovaný však neměl plnit ani částečně, a to ani na základě upomínky. Aktivní legitimace žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 24. 1. 2022, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Na základě provedeného dokazování (dokumenty z CEPR – zejména výpis z účtu, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, smlouva o úvěru včetně dodatku, standardní informace, smlouva o postoupení pohledávek) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 10 000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 3. 10. 2019 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru či jiná dohoda, žalobkyně ani v žalobě nespecifikuje, co představuje částka přesahující 10 000 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu. V řízení sice byl zcela úspěšný žalovaný, ale podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.