48 C 25/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplacení telekomunikačních poplatků a vrácení ceny dotovaného koncového zařízení. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících a žalovaný se zavázal za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované, uvedené v jednotlivých pravidelných vyúčtováních služeb. Žalovaný však vyúčtované ceny hradit přestal. Žalobkyně dále poskytla žalovanému koncové zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedostál svým závazkům, neplatil řádně jednotlivá vyúčtování, vzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit a žalovanému vznikla povinnost zaplatit plnou cenu koncového zařízení. To však neučinil a žalobkyně má právo na zaplacení celé ceny zařízení ve výši 3 000 Kč. Ke dni podání žaloby představuje žalovaná částka ve výši 3 000 Kč vrubopis k faktuře ve vyúčtování [číslo] splatném dne 22. 6. 2021. Žalobkyně prokázala skutková tvrzení uvedená účastnickou smlouvou [číslo] vyúčtováním služeb včetně podrobného výpisu, ceníkem tarifů a služeb, předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2021 včetně dokladu o odeslání. Ze všeobecných podmínek poskytování služeb elektronických komunikací prostřednictvím mobilních a pevných bezdrátových sítí, které jsou součástí předmětné smlouvy, bylo zjištěno, že účastník je oprávněn objednat si prostřednictvím sítě elektronických komunikací poskytovatele určité zboží nebo službu nabízené smluvním partnerem poskytovatele s tím, že cenu služby třetích stran je účastník povinen hradit poskytovateli. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky, na které žádost výslovně odkazuje. Bylo prokázáno, že součástí účastnické smlouvy bylo i ujednání o poskytnutí koncového zařízení v ceně 3 000 Kč. Z listinných důkazů vyplývá, že žalovaný porušil svou povinnost řádně hradit vyúčtování služeb a tím tedy porušil podmínky smlouvy. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna podmínka řádného plnění smluvních povinností, žalobkyně od smlouvy odstoupila, žalovanému vznikla povinnost zaplatit koncové zařízení. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 občanského zákoníku dle zák. 89/2012 Sb. v sazbě v souladu s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 206,92 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.