48 C 421/2021-16 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 37 716,17 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli [datum] smlouvu o úvěru na běžném účtu FlexiBusiness s dohodnutým úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Povinností žalovaného bylo čerpaný revolvingový úvěr splácet v pravidelných měsíčních dohodných splátkách. Vzhledem k tomu, že si žalovaný neplnil své povinnosti, došlo ke dni 25. 9. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Předmětem žaloby je částka 37 716,17 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu úvěru ke dni zesplatnění. Účastníci si zároveň sjednali úrok z nepovoleného debetu a nesplácené jistiny ve výši 30% ročně. Žalovaný se k žalobě vyjádřil až na jednání dne [datum], kdy uvedl, že mu bylo řečeno, že úvěr byl prodaný v [obec] na [jméno] a že zaplatil asi tři splátky novému nabyvateli úvěru asi po 2 000 Kč. Vše má na starém telefonu, který mu odešel. Soud žalovaného poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s tím, že mu stanovil lhůtu 1 měsíc pro doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, že mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na jiný subjekt, o který subjekt se jedná a že tomuto subjektu částečně plnil na dluh. Žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nedoplnil. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru MiniFlexi Business ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr na běžném účtu s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč s úrokem 19,9% ročně, a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku 24 pravidelnými měsíčním splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z Všeobecných produktových podmínek žalobkyně soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Z výpisu z úvěrového účtu žalované vedeného žalobkyní soud zjistil, že žalovaný z tohoto účtu vyčerpal po započtení všech plateb částku 49 251,92 Kč do zesplatnění, po zesplatnění uhradil 12 000 Kč a tak po započtení všech plateb činí nesplacený zůstatek 37 716,17 Kč Tyto skutečnosti jsou prokázány platební historií a dopisem, kterým byl úvěr zesplatnění. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 29. 1. 2020 soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva na žalovaného, aby uhradil dlužnou částku v celkové výši 57 772,14 Kč. Podle ustanovení § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V obchodních podmínkách bylo dohodnuto, že, věřitel je oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky, pokud dlužník porušuje své povinnosti vrátit vyčerpané peněžní prostředky v dohodnuté výši a lhůtě (§1969 občanského zákoníku). Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, z nějž žalovaný prostřednictvím účtu vyčerpal finanční prostředky ve shora uvedené výši. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila. v souladu s ustanovením § 1969 občanského zákoníku tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do dlužného obchodního úroku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 175 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 509 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 716,17 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý z pěti úkonů (včetně 2 jednání) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 600 Kč ve výši 3 066 Kč.