48 C 51/2022-20 — Okresní soud v České Lípě

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 14. 10. 2021, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], (dále jen„ věřitel“) a žalovanou. Věřitel měl žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná měla peněžní prostředky vrátit po výzvě věřitele nejpozději do 26. 5. 2021, žalovaná však věřiteli ničeho v uvedené lhůtě nevrátila. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle postupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno dne 25. 2. 2022, stejného dne byla žalované doručena žaloba. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvila. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru, potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva spolu s podacím lístkem) soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo žalobkyní prokázáno poskytnutí částky 20 000 Kč žalované. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovanou na základě tvrzené smlouvy o úvěru. Nárok nebylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”), neboť žalobkyně prokázala pouze zaslání částky 20 000 Kč na účet patřící jiné osobě, a to společnosti [právnická osoba]. Proto byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Aktivní legitimaci má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu. V řízení sice byla zcela úspěšná žalovaná, ale podle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly.