51 C 15/2022-16 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2.121,71 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) mu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, dodávala plyn na odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [právnická osoba] vyúčtovala žalovanému dodaný plyn za období od 15. 9. 2017 do 1. 9. 2018 fakturou [číslo] ve výši 1.223 Kč, z níž žalovaný uhradil částku 840 Kč, za období od 2. 9. 2018 do 3. 9. 2019 fakturou [číslo] ve výši 1.264 Kč a za období od 4. 9. 2019 do 30. 1. 2020 fakturou [číslo] ve výši 474,71 Kč, z nichž žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 28. 1. 2022. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil. Z předložených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalovanému na adresu odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec], plyn za dohodnutou cenu a žalovaný se zavázal za dodaný plyn zaplatit dohodnutou cenu. Právní předchůdce žalobkyně dodal žalovanému od 15. 9. 2017 do 1. 9. 2018 plyn za 1.223 Kč (faktura [číslo] se splatností 16. 10. 2018), z níž žalovaný uhradil částku 840 Kč, za období od 2. 9. 2018 do 3. 9. 2019 plyn za 1.264 Kč (faktura [číslo] se splatností 23. 9. 2019) a za období od 4. 9. 2019 do 30. 1. 2020 plyn za 474,71 Kč (faktura [číslo] se splatností 9. 3. 2020), z nichž žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako dodavatelem a žalovaným jako odběratelem byla uzavřena ve smyslu § 70 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou zavazuje dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy, dodávku elektřiny i postoupení pohledávek, přičemž žalovaný svoji povinnost uhradit za dodanou elektřinu dohodnutou cenu nesplnil a dluží tak žalobkyni částku 2.121,71 Kč. Uvedené částky žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužných částek ode dne následujících po splatnosti jednotlivých faktur. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.121,71 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud přiznal náklady právního zastoupení dle § 14b advokátního tarifu. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává opětovně žaloby na úhradu dlužných částek s obdobným textem, kde jsou změněny pouze údaje o žalovaných, smlouvách a dlužném plnění. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.