51 C 430/2021-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 14. 7. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 12.880 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] s žalovaným, na jejímž základě měla žalovanému poskytnout částku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit částku 10.180 Kč (jistina úvěru a souhrnný poplatek ve výši 8.180 Kč). Žalovaným zaplacená částka 5.300 Kč měla být započtena na jistinu (v poměru 56,497 %) a na souhrnný poplatek (v poměru 43,503 %). Žalovaná částka 12.880 Kč sestává s z nesplacené půjčené jistiny a nesplacené části souhrnného poplatku (jedná se o souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek), neboť žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky. Žalobkyně dále obecně tvrdí posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením ze dne 18. 11. 2021, č.j 51 C 430/2021-7, soud žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 30 dní doplnila její skutková tvrzení o to, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a označila důkazy k prokázání takto doplněných tvrzení. Výzva byla žalobkyni doručena dne 17. 12. 2020. Žalobkyně k výzvě soudu podáním ze dne 4. 2. 2021 doplnila obecně, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, zkontrolovala předložené dokumenty v evidenční kartě klienta, zkontrolovala RČ a OP u [právnická osoba] [anonymizováno], stejně tak i aktuální počet exekucí, stav v insolvenčním rejstříku, kontrola platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmů. K provedení posouzení úvěruschopnosti předložila 2x výplatní pásku žalovaného. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu neomluvil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 2. 12. 2021 (stejného dne byla žalovanému doručena i žaloba), žalovaný předvolání k jednání soudu převzal osobně. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za zjištěnou dohodu mezi účastníky o poskytnutí úvěru/peněžních prostředků žalovanému ve výši 10.000 Kč žalobkyní při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavazuje vrátit žalobkyni uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 1.980 Kč (zapůjční úroková sazba má být ve výši 70,89 % p.a.), poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, jako celková výše spotřebitelského úvěru je uvedena částka ve výši 18.180 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit prostřednictvím 60 týdenních splátek v jednotlivé výši 303 Kč, první splátka je splatná 1. 11. 2019, každá další měla mít splatnost vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný se dále zavázal v případě jeho prodlení s úhradou splátek zaplatit náklady účelně vynaložené žalobkyní v souvislosti s jeho prodlením, smluvní pokutu a úrok prodlení v zákonné výši. Ohledně bližších podmínek u jednotlivých nároků je odkázáno na smluvní podmínky, které mají být nedílnou součástí smlouvy. Smlouva je podepsána dne [datum]. Žalovaný je ve smlouvě označen osobními údaji včetně rodného čísla, čísla OP, adresou trvalého pobytu a doručovací adresou. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje již výše uvedené údaje o spotřebitelském úvěru, žalovaný formulář podepsal dne [datum]. Z karty klienta má soud za zjištěné vyplněné informace týkající se žalovaného, žalovaný uvedl jednotlivé adresy, na kterých může být zastižen, uvedl i adresu trvalého pobytu. Vyplnil, že je nájemníkem, má základní vzdělání, není majitelem vozu ani nemovitosti, je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor výroby na dobu určitou do 30. 6. 2020, jeho plat činí 16.485 Kč. Z výdajů uvedl výdaje na bydlení ve výši 4.670 Kč, ničeho dalšího neuvedl, ani žádný úvěr, či zápůjčku. Evidenční karta je podepsána dne 24. 10. 2019. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný na splátky plnil nikoliv řádně a včas, nicméně celkem na splátkách zaplatil 5.300 Kč. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání soud zjistil výzvu žalobkyně žalovanému k úhradě nedoplatku na úvěru ve výši 12.880 Kč, žalovaný je vyzván k úhradě do 7 dnů od doručení upomínky. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu [adresa žalovaného]. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru”) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informace dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. Objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. Státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizována tři slova]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle rozsudku Soudního dvora EU, ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. Povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze a podmínky, že spotřebitel tuto namítne, a to v tříleté promlčecí době. 7. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný kartu klienta podepsal dne [datum], následujícího dne podepsal standardní informace o spotřebitelském úvěru, samotná smlouva o spotřebitelském úvěru byla žalovaným podepsána dne [datum]. Soud dospěl k závěru, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru se jedná o smlouvu, která podléhá nutnosti žalobkyně náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřeb