51 C 84/2022-12 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 2.188 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) jí na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, dodával plyn na odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [právnická osoba] vyúčtovala žalované dodaný plyn za období od 8. 2. 2019 do 7. 3. 2019 fakturou [číslo] ve výši 2.188 Kč, z níž žalovaná neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně vyslovila již v žalobě souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 15 dní vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalované byla výzva doručena ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 11. 4. 2022. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaná v řízení netvrdila a ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila. Z předložených důkazů má soud za zjištěné, že žalovaná a právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal dodávat žalované na adresu odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec], plyn za dohodnutou cenu a žalovaná se zavázala za dodaný plyn zaplatit dohodnutou cenu. Právní předchůdce žalobkyně dodal žalované od 8. 2. 2019 do 7. 3. 2019 plyn za 2.188 Kč (faktura [číslo] se splatností 1. 4. 2019), z níž žalovaná neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem byla uzavřena ve smyslu § 50 odst. 2 a § 72 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), v platném znění, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, na základě které se výrobce plynu (elektřiny) nebo obchodník s plynem (elektřinou) zavazuje dodávat zákazníkovi plyn (elektřinu) a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství (elektroenergetice) a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodaný plyn (elektřinu) a cenu související služby v plynárenství (elektroenergetice). Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy i dodávku plynu, přičemž žalovaná svoji povinnost uhradit za dodaný plyn dohodnutou cenu nesplnila a dluží tak žalobkyni částku 2.188 Kč. Uvedenou částku žalovaná doposud neuhradila, proto soud žalobě vyhověl. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z jednotlivých částek ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.188 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.