10 C 332/2022-44 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 26. 4. 2022 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 91 890,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 26. 10. 2021 uzavřel s žalovanou rámcovou smlouvu [číslo] na základě které pak byla uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], podle níž poskytl žalované úvěr ve výši 91 775 Kč. Ten byl vyplacen dne 3.11.2021 na běžný účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 108 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku 11,9 % p.a., a to vždy k 14.dni každého měsíce, počínaje dnem 14. 12. 2021 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 14. 9. 2026. Žalovaná žalobci zaplatila částku 2 108 Kč tedy první splátku, a to dne 14. 12. 2021, počínaje následující splátkou ke dni 14. 1. 2022 nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností, přistoupil žalobce dne 16.3.2022 k zesplatnění úvěru, což sdělil žalované předžalobní výzvou ze dne 16. 3. 2022. Žalobce se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení. 2. Žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce k dnešnímu jednání omluvila, žalovaná se nedostavila, ačkoliv byla v souladu s o.s.ř. řádně a včas vyrozuměna o jeho konání, přičemž se neomluvila, nic nedoložila ani netvrdila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž dospěl k závěru, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostatečné pro jeho rozhodnutí. 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 26. 10. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 91 775 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s dohodnutým úrokem splatit. V jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část úvěru a úroky, k jejichž úhradě byla žalovaná povinna, kdy smluvní úrok byl sjednán ve výši 11,9 % p.a. Z potvrzení o poskytnutí úvěru vyplývá, že úvěr byl vyplacen žalované dne 3. 11. 2021. Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobce celkem částku ve výši 2 108 Kč. 9. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce provedl hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. V tomto směru bylo žalobcem tvrzeno, že žalovaná byla zaměstnána s příjmem 17 962 Kč měsíčně, s výdaji domácnosti ve výši kolem 3 500 Kč měsíčně. Rodinný stav byl uveden, že žalovaná je svobodná a nemá žádné vyživované děti. Tato tvrzení byla dokladována výpisy z běžného účtu žalované, občanským průkazem a debetní kartou týkající se předchozího úvěru, který řád ně splácela a jenž byl následně předmětným úvěrem refinancován. 10. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalovaná se dostala do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, kdy prvním dnem prodlení je datum neuhrazené splátky ze dne 14. 1. 2022. S ohledem na toto prodlení následně jí byla dne 16. 3. 2022 zaslána předžalobní výzva. Ani poté však žalovaná nic neuhradila. Je tedy zřejmé, že žalovaná nereagovala na další výzvy a nesplnila svou povinnost k úhradě dlužné částky, proto soud rozhodl, tak že žalovaná je povinna zaplatit žalobci žalovanou částku v plné výši. 11. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení z částky 90 893,77 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaná ocitla dne 13. 12. 2021. Od 14. 12. 2021 je žalovaná v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády, kdy za období od 14. 12. 2021 do 15. 3. 2022 byl přiznán kapitalizovaný úrok ve výši 2 690,06 Kč, nezaplacený poplatek za výběr hotovosti ve výši 28,40 Kč a dále byly přiznány náklady na vymáhání dluhu ve výši 600 Kč a sjednané pojistné ve výši 368 Kč, tedy celkem 996,40 Kč 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve sporu úspěšný. Žalobci byl proto přiznán zaplacený soudní poplatek ve výši 3 676 Kč.