10 C 436/2022-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 2. 2019, [číslo]. 2. Z doručených důkazů, zejména smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 2. 2019 vyplývá, že na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce, a to společnost [právnická osoba] žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti poskytnutou zápůjčkou se žalovaný v této smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 1 600 Kč, jako úrok za půjčené peněžní prostředky, dále ještě odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci klienta poplatek ve výši 240 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a dalších uvedených poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 244 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 4. 2020. Z uvedeného smluvního ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil řádně a včas sjednané splátky, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když jediná splátka ve výši 1 000 Kč byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15. 4. 2019, vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v řádné výši uhrazená ke dni 16. 4. 2020, od následujícího dne se úročí neuhrazená jistina ve výši 8 000 Kč až do zaplacení nadále úrokem ve výši 25,14 % ročně v souladu s ust. článkem 1.4 uvedené smlouvy. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 7. 1. 2022, kdy téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalovanému. 3. Ke dni 7. 1. 2022 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení, přičemž dlužná částka činila 15 640 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku nic neuhradil. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 13 640 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč a dlužné části poplatku ve výši 5 640 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 525,19 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 402,22 Kč, úroků ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván dne 4. 4. 2022 k úhradě celkové částky předžalobní výzvou k plnění, která obsahovala základní skutkový i právní rozbor věci, na niž žalovaný nereagoval. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla vyvěšením doručena v souladu s o.s.ř. žaloba s výzvou k vyjádření s tím, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. 5. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a původním věřitelem společností [právnická osoba] byla dne 21. 2. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně dalších poplatků, v dohodnutých týdenních splátkách. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil pouze část, jak je shora uvedeno. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2022. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, oznámení o postoupení pohledávky, kartu zákazníka, zařazení zákazníka do pojistného programu a smlouvu o postoupení pohledávek včetně oznámení. 12. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku), právní předchůdce žalobce provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr vyplněno jaké má žalovaný rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány podle dokladů vyžádaných od žalovaného, zejména pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce před podáním žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní smlouvy. Žalovaný současně ve smlouvě stvrdil, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že údaje byly ověřovány z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. 13. Je zřejmé, že žalovaný byl v prodlení s vrácením úvěru, kdy nehradil řádně splátky a zcela rezignoval na jakýkoliv kontakt, jak s žalobcem, tak již předtím s jeho právním předchůdcem, ačkoliv mu muselo být z podepsané smlouvy zřejmé, jaké tato pochybení budou mít následky, a to včetně sjednaných úroků a úroků z prodlení. Byl proto uznán povinným uhradit jak jistinu ohledně uvedené smlouvy, tak i kapitalizované úroky a náklady, jak byly vyčísleny. 14. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 8. 1. 2022. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za jeden úkon právní služby, ve věci byly provedeny tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.