12 C 104/2023-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 9. 2. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci ještě dalších 12 888 Kč, které představují kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 splátkách po 1 992 Kč měsíčně. Poslední splátka měla být zaplacena 9. 4. 2021. Žalovaný zaplatil pouze 6 791,99 Kč. Tato částka byla započítána částečně na jistinu úvěru, částečně na„ smluvně sjednané příslušenství pohledávky“. Smlouvou ze dne 28. 7. 2022 byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena žalobci. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 11 581,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z jistiny od 10.4. 2022 do 14.7.2022 ve výši 1 204,20 Kč a dále od 29.7.2022 do zaplacení, přiznání smluvního úroku od 10. 4. 2021 do 14. 7. 2022 ve výši 11 703,56 Kč, přiznání nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a přiznání smluvní pokuty 0,1 % denně od 10. 4. 2021 do 14.7.2022 ve výši 5 327,68 Kč. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové. 2. Žalovaný, při jednání dne 15.5.2023 uvedl, že předmětnou smlouvu neuzavřel, domnívá se, že smlouvu uzavřel na jméno žalovaného syn žalovaného s tím, že podpis žalovaného na smlouvě byl napodoben. Zároveň se domnívá, že k uzavření smlouvy jeho syn zneužil občanský průkaz žalovaného. Soud poskytl žalovanému poučení o tom, že svá tvrzení musí prokázat a že je tedy jeho povinností označit k těmto tvrzením důkazy s tím, že v opačném případě nebude úspěšný ve věci. Soud poskytl žalovanému na jeho žádost lhůtu 6 týdnů. Žalovaný však v této lhůtě žádné návrhy ve věci neučinil, důkazy neoznačil a zůstal zcela nečinný. Proto soud k jeho tvrzení nemohl přihlížet. K dalšímu nařízenému jednání se žalovaný, ač řádně obeslán, nedostavil a soud tedy jednal v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] že byla uzavřena dne 9.2.2020 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 15 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 27 888 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč). Uvedená částka je tvořena jistinou 15 000 Kč, úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na„ vyhodnocení úvěrového případu“ 1 394 Kč a částkou 2 700 Kč za hotovostní inkaso splátek. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 15 000 Kč. 5. Z listiny označené„ žádost o úvěr“ s datem 8.2.2020 bylo zjištěno, že žalovaný požádalo poskytnutí úvěru 15 000 Kč se splátkami po dobu 14 měsíců, uvedl zde své osobní údaje. Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žadatele o úvěr, a to příjem žalovaného 18 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 1 000 Kč měsíčně, výdaje za ostatní potřeby 3 500 Kč měsíčně, na splátky stávajících půjček 6 000 Kč měsíčně s tím, že„ použitelný příjem“ je 8 500 Kč. 6. Žalobce soudu předložil svou výzvu žalovanému z 21.8.2022 k úhradě předmětného úvěru do 8.9.2022. Žalobce soudu dále předložil předžalobní výzvy k plnění žalovanému z 8. 9. 2022 a z 21. 11. 2022. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 28. 7. 2022 a z oznámení firmy [právnická osoba]). žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 4.8.2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]) s.r.o.postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. 8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v žádosti o úvěr. Z měsíčního příjmu žalovaného 18 000 Kč byla odečtena částka 1 000 Kč na bydlení žalovaného, a na další měsíční výdaje pak celkem 3 500 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka. Po odečtení měsíčních splátek na další dluhy žalovaného ve výši 6 000 Kč pak zůstává částka 7 500 Kč (nikoliv, jak je uvedeno v žádosti 8.500 Kč). Tato částka je zjevně nedostatečná k tomu, aby z ní žalovaný mohl hradit své běžné životní potřeby v tom kterém měsíci a ještě hradit splátku 1 992 Kč na předmětný úvěr. Tyto údaje svědčí o zcela formálním přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 9. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu právního předchůdce žalobce a žalovaného o úvěru [číslo] ze dne 9.2.2020 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z textu shora citované smlouvy má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Pokud žalovaný zaplatil (jak uvádí žalobce) 6 791,99 Kč, zbývá k úhradě přiznaných 8 208,01 Kč. 12. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky bezdůvodného obohacení také úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě žalobce žalovanému k plnění ze dne 21.8.2022. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády.č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,25 % ročně. 13. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 14. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, soud proto o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.