12 C 113/2023-35 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 11. 2. 2022 mezi žalobcem a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 24 splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatkem za tzv. bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně a poplatkem 49 Kč za SMS servis 49 Kč měsíčně. Žalovaný však zaplatil žalobci pouze 4 061 Kč a žalobce tedy ke dni 4. 11. 2022 úvěr zesplatnil. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 8 331 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatků za SMS servis 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti v celkové výši 990 Kč, úroků v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši celkem 1 500 Kč. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně. 2. Žalovaný potvrdil uzavření předmětné smlouvy s žalobcem a také to, že na tento dluh zaplatil pouze 4 061 Kč. Není schopen žalovanou částku zaplatit jednorázově, neboť byl bez zaměstnání, pracuje až od 6. 4. 2023. Je svobodný a má jednu vyživovací povinnost k nezl. dítěti, výživné platí 5 000 Kč měsíčně. 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že v něm byly poskytnuty informace o podmínkách poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 10 000 Kč s tím, že celková částka, kterou je třeba zaplatit je (bez úhrady za doplňkové služby) 17 312 Kč. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 11. 2. 2022 mezi žalobcem a žalovaným ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč a úrokem ve výši 49,20 % ročně zaplatit ve 24 měsíčních splátkách. Ve smlouvě je uvedeno, že celková částka ke splacení je 13 760 Kč bez úhrad za doplňkové služby. Účastníci ve smlouvě dále sjednali poplatek 990 Kč za„ Korunový odklad“, poplatek 99 Kč měsíčně za doplňkovou službu„ Bezpečná splátka“ a poplatek ve výši 49 Kč měsíčně za doplňkovou službu„ SMS servis“. Pro případ zpoždění s úhradou splátky je ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 500 Kč. Ze splátkového kalendáře k této smlouvě vyplývá, že žalovaný měl zaplatit celkem 17 320 Kč, a to první splátkou ve výši 895 Kč, dalšími sedmi splátkami po 1 055 Kč a dále šestnácti splátkami po 565 Kč měsíčně, vždy do 9. dne toho kterého měsíce, počínaje 9. 3. 2022. Z přehledu čerpání a úhrad předmětného úvěru pak vyplývá, že žalovaný žalobci zaplatil 4 061 Kč, o této skutečnosti nebylo mezi účastníky sporu. 5. Z listin předložených žalobcem soud dále zjistil, že žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalovaného za období 1.1.2022 – 31.1.2022, ze kterého je zřejmé, že počáteční stav účtu byl 120 073 Kč, konečný zůstatek na účtu byl mínus 3 440 Kč. 6. Žalobce soudu dále předložil upomínku žalovanému z 19.9.2022 s upozorněním na možné zesplatnění celého úvěru, oznámení o zesplatnění celého úvěru ze dne 4.11.2022 s výzvou k zaplacení celé zbývající částky do 14 dnů a také předžalobní výzvu k plnění z 2. 12. 2022. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, když poměry žalovaného zkoumal zcela nedostatečně. Jediný doklad, který žalobce soudu v tomto směru předložil, je shora uvedený výpis z účtu, ze kterého je zřejmý mínusový zůstatek na účtu, aniž by byly zkoumány důvody tohoto stavu, zjišťovány příjmy žalovaného, jeho osobní a majetkové poměry. Žalobce se k jednání dne 17. 5. 2023 nedostavil a vzdal se tak možnosti být soudem poučen ve smyslu § 118 a o.s.ř. 8. Z uvedených důvodů tedy soud má smlouvu účastníků o úvěru ze dne 11. 2. 2022 za neplatnou. Soud se přiklání k takovému výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z listiny o čerpání úvěru a z výpisu„ proplacení“ smlouvy má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Pokud žalovaný zaplatil 4 061 Kč, zbývá k úhradě 5 939 Kč. V této části bylo tedy žalobě vyhověno. 11. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to dle požadavku žalobce od 2. 1. 2023 do 24. 1. 2023 a dále do zaplacení. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení již dne 19. 11. 2022 (den následující po uplynutí lhůty k úhradě uvedené ve výzvě žalobce ze 4. 11. 2022). Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl.č. 351/2013 Sb. Od 2. 1. 2023 do 24. 1. 2023 činí kapitalizované úroky 56,14 Kč. Požadavek žalobce na přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení o 80,01 Kč vyšších je nedůvodný, neboť byl vypočten z částky 14 403 Kč, se kterou žalovaný v prodlení nebyl. Podle § 160 odst.1 o.s.ř. poskytl soud žalovanému k zaplacení přiznané částky lhůtu dvou měsíců, a to s ohledem na jeho shora uvedené současné poměry. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních, na neplatnou smlouvu odkazujících nároků zamítnuta. 13. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, soud proto o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.