12 C 19/2023-62 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 18. 2. 2022 mezi žalobcem a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že poskytl žalovanému úvěr ve výši 330 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 120 splátkách po 7 235 Kč měsíčně. Žalovaný však neuhradil žalobci žádnou ze sjednaných splátek a žalobce tedy ke dni 12. 7. 2022 úvěr zesplatnil. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 330 000 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč, tří smluvních pokut po 500 Kč za prodlení s úhradou splátky, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 48 967,83 Kč a přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 332 100 Kč a smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z jistiny úvěru, vždy od 18.10.2022 do zaplacení. Součástí žaloby je také částka 11 321,75 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 27. 7. 2022 do 17. 10. 2022. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] že byla uzavřena dne 18. 2. 2022 mezi žalobcem a žalovaným ohledně poskytnutí účelového úvěru 330 000 Kč s tím, že úvěr slouží k úhradě dluhů žalovaného, uvedených v příloze ke smlouvě. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 23,96% ročně zaplatit ve 120 měsíčních splátkách po 7 235 Kč. První splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru, další splátky vždy do 15. dne v měsíci. Z přílohy č.1 ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že jistina úvěru je určena na splacení dluhu u [právnická osoba], ve výši 42 925 Kč dle smlouvy z 21.5.2021, dluhu u žalobce ve výši 122 526 Kč dle smlouvy ze 7.6.2019, dluhu u žalobce ve výši 10 080 Kč dle smlouvy ze 17.2.2022 a dluhu u žalobce ve výši 133 575 Kč dle smlouvy z 8.2.2022 s tím, že zbývající část jistiny úvěru bude poukázána na účet žalobce uvedený ve smlouvě, a to částkou 20 894 Kč. 5. Z kopie výpisu„ proplacení“ smlouvy [číslo] vyplývá, že dne 25.2.2022 byly částky uvedené v předchozím odstavci poukázány na úhradu uvedených dluhů a částka 20 894 Kč byla poukázána na účet uvedený žalovaným. Z potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného ze 17.10.2022 vyplývá, že žalobce provedl před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru ověření této bonity a vycházel z těchto údajů: žalobce je ženatý, má dvě děti, bydlí v družstevním bytu, jeho příjem jako zaměstnance je 30 000 Kč, příjem jeho partnera je 23 500 Kč s tím, že jiným společnostem žalovaný splácí splátky ve výši 20 000 Kč měsíčně. Stejné údaje jsou uvedeny také v žalobcem předložené úvěrové kartě žalovaného pro úvěr [číslo] v této listině je při hodnocení výdajů žalovaného a jeho rodiny počítáno s měsíčními výdaji domácnosti žalovaného 20 000 Kč, s životním minimem na dvě vyživované děti a s životním minimem dospělých členů domácnosti v celkové výši 11 590 Kč, s příjmem žalovaného 20 971 Kč, s příjmem ostatních členů domácností 23 500 Kč s náklady na bydlení 10 590 Kč, se splátkami úvěrů 12 541 Kč (po konsolidaci s měsíční splátkou 7 235 Kč). 6. Z listin předložených žalobcem soud dále zjistil, že žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalovaného za období 1.1.2022 – 31.1.2022, ze kterého je zřejmé, že počáteční zůstatek účtu byl mínus 10 162,74 Kč, konečný zůstatek 10 768,22 Kč. Z tohoto výpisu je zřejmé, že žalovaný čerpal kontokorent od žalobce v tomto měsíci v celkové výši 83 000 Kč a 28.1.2022 obdržel od žalobce částku ve výši 10 000 Kč. Z výpisů z účtu [příjmení] [příjmení], manželky žalovaného za období od 1.11.2021 do 31.12.2022 vyplývá, že v listopadu 2021 na tento účet byla poukázána mzda žalovaného 23 286 Kč a mzda manželky žalovaného ve výši 19 417 Kč, v prosinci 2021 na uvedený účet došla mzda žalovaného ve výši 24 695 Kč, mzda manželky žalovaného 24 182 Kč. V lednu byla mzda žalovaného 20 631 Kč a mzda manželky žalovaného 19 316 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán ve výši 330 000 Kč, žalovaný na tento úvěr neprovedl žádnou úhradu. Z výzvy žalobce ze dne 12.7.2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván (s ohledem na prodlení s plněním závazků ze smlouvy účastníků) k úhradě celého čerpaného úvěru ve lhůtě 14 dnů od sepsání této výzvy. Žalobce soudu dále předložil předžalobní výzvu k plnění z 29. 7. 2022. Z údajů v tabulkách tzv. úvěrové zprávy ohledně žalovaného pak je zřejmé, že žalovaný od roku 2015 do května roku 2021 vice než deset úvěrů, žádost žalovaného kreditní splátkovou kartu ze 17.1.2022 byla odmítnuta. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, když poměry žalovaného sice zkoumal, ale ze zjištěných údajů vyvodil nesprávné závěry. Z měsíčního příjmu čtyřčlenné rodiny žalovaného zjištěné ve výši kolem 44 000 Kč byly odečteny částky na bydlení, na měsíční splátky dluhů a na potřeby členů domácnosti pouze částky životního minima, které dle názoru soudu nemohly v uvedeném období na úhradu potřeb domácnosti žalovaného postačovat. Výsledná částka nedosahující ani 10 000 Kč je zjevně nedostatečná k tomu, aby z ní rodina žalovaného se dvěma dětmi mohla hradit své běžné životní potřeby v tom kterém měsíci a ještě hradit splátku 7 235 Kč na předmětný úvěr. Z předložených výpisů z účtu žalovaného a jeho manželky je zřejmé, že zůstatek na nich se pohybuje vždy pouze v řádech tisíců či (na účtu žalovaného) je v mínusové hodnotě. O tom, že žalovaný není schopen dostát svým závazkům z úvěrové smlouvy dle názoru svědčí už ta skutečnost, že z částky 330 000 Kč bylo 309 106 Kč poukázáno na úhrady dluhů žalovaného, z toho 266 181 Kč na závazky z předchozích smluv uzavřených s žalobcem. 8. Z uvedených důvodů tedy soud má smlouvu účastníků o úvěru [číslo] ze dne 18. 2. 2022 za neplatnou. Soud se přiklání k takovému výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se p