12 C 294/2023-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 29. 1. 2021 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovanou. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaná se zavázala touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 66 303 Kč, což je poskytnutá částka úvěru 30 000 Kč, úroky za poskytnuté peněžní prostředky 24 177 Kč, platba za„ zpracování zápůjčky“ 1 500 Kč, platba 8 286 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a částka 2 340 Kč za sjednané pojištění. Žalovaná se zavázala 66 303 Kč uhradit v 78 splátkách po 851 Kč týdně. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce zaplatila 10 212 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na další sjednané platby. Žalobce žádá přiznání 24 400 Kč na jistině a přiznání„ dlužné částky poplatku“ ve výši 28 024,76 Kč. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 24 400 Kč (nesplacená jistina) od 4. 9. 2021 do 14. 12. 2022 ve výši 2 690,44 Kč a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 22,38 % ročně) z částky 24 400 Kč za období od 30.7.2022 do 14. 12. 2022 ve výši 2 093,28 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z této částky od 15. 12. 2022 do zaplacení. Smlouvou ze dne 14. 12. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou žalobci. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] že byla uzavřena 29. 1. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 30 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 66 303 Kč (žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit v 78 splátkách po 851 Kč týdně). Uvedená částka je tvořena jistinou 30 000 Kč, úrokem ve výši 24 177 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částkou za službu komfortního a flexibilního splácení 8 286 Kč a částkou za sjednané pojištění 2 340 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé částky úvěru v hotovosti. Z„ tabulky umoření“ bylo zjištěno, že žalovaná na dluh ze smlouvy [číslo] zaplatila 10 212 Kč. 5. Z listiny označené„ zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ s datem 29.1.2021 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru 100 000 Kč a uvedla zde, že je nezaměstnaná, v evidenci úřadu práce. Tato listina obsahuje také údaje o finanční situaci žadatele o úvěr, a to příjem žalované 10 000 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti 20 000 Kč měsíčně a“ odhadované měsíční výdaje“ žalované 1 000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze 14. 12. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek (strana 21, položka 1704) a z oznámení firmy [právnická osoba] ze 16.12.2022 žalované o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce soudu předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalované z 1.6.2023, žalovaná byla vyzvána k zaplacení 60 745,62 Kč do 16. 6. 2023. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalované nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalované zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. zákaznické kartě. Z měsíčního příjmu žalované 10 000 Kč (z předložených listin není patrné, jak a zda vůbec byl tento údaj doložen, když žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná) byla počítána částka na měsíční výdaje 1 000 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka. Rovněž položka další čisté příjmy domácnosti 20 000 Kč není žádným způsobem doložena. Tyto údaje svědčí o nedostatečném, zcela formálním, účelovém přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalované. 8. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru [číslo] ze dne 29.1.2021 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalované uloženo zaplatit žalobci (po postoupení pohledávky) to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatila. Z prohlášení žalované v předmětné smlouvě má soud za prokázané, že ve prospěch žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Po zaplacení 10 212 Kč tak zbývá k úhradě 19 788 Kč a v této části bylo tedy žalobě vyhověno. 11. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 1. 6. 2023. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,5 % ročně. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 13. Žalovaná měla ve věci převažující úspěch, měla by tedy podle § 142 odst.2 o.s.ř., právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady nevznikly, soud proto o nich rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.