12 C 298/2023-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 13. 5. 2021 právním předchůdcem žalobce (firmou [právnická osoba]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 20 477 Kč, což je poskytnutá částka úvěru 10 000 Kč, úroky za poskytnuté peněžní prostředky 5 101 Kč, platba za„ zpracování zápůjčky“ 1 500 Kč, platba 2 316 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a částka 1 660 Kč za sjednané pojištění. Žalovaný se zavázal 20 477 Kč uhradit v 52 splátkách po 394 Kč týdně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil 1 600 Kč. Tato částka byla částečně započtena na jistinu, částečně na další sjednané platby. Žalobce žádá přiznání 9 072,16 Kč na jistině a přiznání„ dlužné částky poplatku“ ve výši 8 287,16 Kč. Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 9 072,16 Kč (nesplacená jistina) od 30. 10. 2021 do 14. 12. 2022 ve výši 880,38 Kč a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 18,48 % ročně) z částky 9 072,16 Kč za období od 13.5.2022 do 14. 12. 2022 ve výši 1 005,92 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z této částky od 15. 12. 2022 do zaplacení. Smlouvou ze dne 14. 12. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou žalobci. Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] že byla uzavřena 13. 5. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 10 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 20 477 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 52 splátkách po 394 Kč týdně). Uvedená částka je tvořena jistinou 10 000 Kč, úrokem ve výši 5 101 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částkou za službu komfortního a flexibilního splácení 2 316 Kč a částkou za sjednané pojištění 1 660 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí celé částky úvěru v hotovosti. Z„ tabulky umoření“ bylo zjištěno, že žalovaný na dluh ze smlouvy [číslo] zaplatil 1 600 Kč. 5. Z listiny označené„ zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ s datem 13.5.2021 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru 10 000 Kč a uvedl zde, že je zaměstnaný s příjmem 19 239 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti jsou zde uvedeny 10 000 Kč měsíčně a“ odhadované měsíční výdaje“ žalovaného 7 550 Kč s tím, že bydlí v nájmu. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze 14. 12. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek (strana 32, položka [číslo]) a z oznámení firmy [právnická osoba] ze 16.12.2022 žalovanému o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. Žalobce soudu předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému z 1.6.2023, žalovaný byl vyzván k zaplacení 20 394,65 Kč do 16. 6. 2023. 7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalované nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. zákaznické kartě. Z měsíčního příjmu žalovaného 19 239 Kč byla počítána částka na měsíční výdaje 7 550 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka, který bydlí v nájmu. Rovněž položka další čisté příjmy domácnosti 10 000 Kč není žádným způsobem doložena, není uvedeno, zda má či nemá žalovaný vyživovací povinnosti. Tyto údaje svědčí o nedostatečném, zcela formálním, účelovém přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. 8. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru [číslo] ze dne 13.5.2021 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci (po postoupení pohledávky) to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z prohlášení žalovaného v předmětné smlouvě má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Po zaplacení 1 600 Kč tak zbývá k úhradě 8 400 Kč a v této části bylo tedy žalobě vyhověno. 11. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky také úroky z prodlení, a to (z částky bezdůvodného obohacení) ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 1. 6. 2023. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,5 % ročně. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 13. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch, měl by tedy podle § 142 odst.2 o.s.ř., právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly soud proto o nich rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.