34 C 216/2023-51 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 317 821,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovaným dne 26. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,9 % p.a. formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 451 Kč. Žalovaný však tuto částku řádně nesplácel, a proto [právnická osoba] prohlásila dne 25. 2. 2023 celý úvěr za splatný. [právnická osoba] postoupila dluh za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 5. 2023, o čemž byl žalovaný informován. Před poskytnutím úvěru [právnická osoba] zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného a z veřejně dostupných databází. Zároveň [právnická osoba] před uzavřením smlouvy ověřila povolení k pobytu žalovaného. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů a dále věcná a místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě. Podle vyhlášky č. 106/1978 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a [anonymizována tři slova] o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 30. 3. 1978 (dále jen„ Smlouva“), konkrétně podle článku 36 odst. 1 se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle článku 37 odst. 1 Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Podle čl. 37 odst. 2 Smlouvy se účastníci závazkového právního vztahu mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v článku 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů. Soud lustrací v informačním systému základních registrů zjistil, že žalovaný měl v době podání žaloby hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného] (od 29. 6. 2022 do 25. 7. 2023). Ze shora uvedeného vyplývá, že ke dni zahájení civilního řízení (tj. ke dni 27. 6. 2023) měl žalovaný na území České republiky bydliště, došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 4. 2019 a ze Záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 26. 4. 2019 bylo zjištěno, že [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 8,9 % p.a. splatit do 13. 3. 2028 formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 451 Kč RPSN činila 9,70 %. Z výpisů z účtu [právnická osoba] za období od 26. 4. 2019 do 31. 12. 2022 soud zjistil, že dne 26. 4. 2019 odešla z účtu [právnická osoba] na účet žalovaného č. [bankovní účet] částka ve výši 400 000 Kč. Žalovaný následně pravidelně měsíčně hradil splátky úvěru, od 13. 12. 2022 však žalovaný přestal hradit řádně a včas. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 25. 2. 2023 bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, vyzvala [právnická osoba] žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu výzvami a předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 5. 2023 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 4. 5. 2023. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku včetně úroku. Ve smyslu § 1970 zákona o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 389,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 892 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 317 821,10 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, výzva k plnění, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 19. 12. 2023) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 12. 2023 náhrada za 220 ujetých km v částce 1 613,20 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,2 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 733,20 Kč ve výši 8 764 Kč.