35 C 199/2023-12 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se na žalované domáhá úhrady shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Žalovaná jako státní příslušnice [země] čerpala od žalobkyně zdravotní péči v období 15. 11. 2015 až 5. 9. 2017 a vystavena faktura [číslo] ve výši 24 294 Kč, dále [číslo] na částku 1 541 Kč, [číslo] na částku 3 273,23 Kč, [číslo] na částku 888 Kč, [číslo] na částku 5 126 Kč, [číslo] na částku 13 088 Kč, [číslo] na částku 2 700 Kč a [číslo] na částku 2 964 Kč. Dne [datum] žalovaná uznala svůj dluh (ve výši 53 874 Kč) co do důvodu i výše a zavázala se jej uhradit do 15. 6. 2021. Dosud však neuhradila ničeho a žalobkyně ode dne následujícího po splatnosti požaduje uhradit uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala ve sporu pasivní, vycházel soud z listin předložených žalobkyní. Z uznání dluhu ze dne [datum], faktur a upomínky ze dne 23. 6. 2021 s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně žalované poskytla zdravotní péči a žalovaná se zavázala uhradit za tuto péči odpovídající cenu, neboť neměla v daném období zdravotní pojištění, a dlužnou částku uznala co do důvodu. Žalovaná však dosud neuhradila ničeho. Po zhodnocení zjištěných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém základu věci: Žalovaná dne [datum] uznala svůj dluh ve výši 53 874 Kč na podkladě předchozího poskytnutí zdravotnické péče. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci a s poukazem na citované zákonné ustanovení soud dospěl k závěru, že žalovaná uznala písemně svůj dluh co do důvodu i výše a má se tedy za to, že dluh v době uznání trval. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně neuhradila svůj dluh a žalobkyně se domáhá jeho zaplacení. Žalovaná netvrdila, že by dluh neuznala nebo že již uvedenou částku uhradila. Konečně žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn, a to ode dne následujícího po dni splatnosti druhé neuhrazené splátky, soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 756 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 156 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.