37 C 164/2023-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31.5.2023 domáhal zaplacení částky 552 431,74 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel dne 29.6.2018, s žalovanými, jako dlužníky, smlouvu o úvěru, která byla vedena pod úvěrovým účtem č. [bankovní účet], na základě které jim poskytl úvěr ve výši 660 000 Kč. Úvěr byl splatný nejpozději dne 20.6.2028, a to v měsíčních splátkách po 7 348 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 5,90 % p.a. a RPSN ve výši 6,33 %. Žalovaní si své povinnosti neplnili, řádně a včas nespláceli dohodnuté měsíční splátky, a proto došlo ke dni 1.10.2021 k zesplatnění úvěru. Ke dni podání žaloby byl dluh představován jistinou ve výši 544 854,77 Kč, neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 5 446,70 Kč, kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 13 394,31 Kč a dlužnými poplatky ve výši 2 130,27 Kč. Žalobce současně požaduje zákonný úrok z prodlení, až do úplného zaplacení, a sjednaný úrok ve výši 5,9 % p.a., rovněž do úplného zaplacení. 2. Z žalovaných se k věci vyjádřila pouze žalovaná [celé jméno žalované], která uvedla, že manžel je ve výkonu trestu odnětí svobody, kde mu bylo zamezeno chodit do zaměstnání. Sama žalovaná je samoživitelkou s částečným invalidním důchodem. Byl jim exekučně prodán rodinným dům, z čehož nedostali žádné finanční prostředky, jsou tak nemajetní a nejsou schopni žalovanou částku uhradit. 3. Soud vycházel z listin předložených žalobcem, které žalovaní nesporovali. Ze smlouvy o úvěru ze dne ze dne 29.6.2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanými, jako dlužníky a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]). Na základě úvěrové smlouvy žalovaní čerpali úvěr ve výši 660 000 Kč, který byli povinni splácet nejpozději do 20.6.2028, a to v měsíčních splátkách po 7 348 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 5,90 % p.a. a RPSN ve výši 6,33 % Součástí smlouvy jsou také Všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. 4. Z výpisů z úvěrového účtu byly zjištěny pohyby na účtu žalovaných. Úvěr byl vyčerpán postupně v měsíci červnu a červenci 2018. Úvěr byl žalovaným z počátku řádně a včas splácen. V roce 2001 se začali žalovaní dostávat do prodlení se splácením. Z listiny nazvané Rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu ze dne 1.10.2022 bylo zjištěno, že banka žalovaným oznámila, že prohlašuje z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek úvěr za splatný ke dni 1.10.2022. 5. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Zaslání dopisu je dokladováno poštovním podacím archem. Dále žalobce dokladoval upomínky, kterými byli žalovaní vyzýváni k úhradě dlužné částky. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2022 a z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanými byla postoupena na žalobce, což bylo žalovaným řádně oznámeno. Žalobce se tak stal aktivně legitimovaný k podané žalobě. 7. Na základě předložených listin, když žalovaní neměli žádných námitek, ani neuvedli, že by již dluh splatili, nebo k tomu nebyli povinni má soud za prokázaný tento skutkový stav: právní zástupce žalobce s žalovanými uzavřel smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které jim poskytl úvěr ve výši 660 000 Kč, a žalovaní se zavázali, že poskytnuté finanční prostředky budou splácet v měsíčních splátkách stanovených ve výši 7 348 Kč, ale vzhledem k tomu, že žalovaní své povinnosti ze smlouvy neplnili, žalobce dluh zesplatnil, a současně vyzval žalované k úhradě dlužné částky. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 9. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanými byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ale vzhledem k tomu, že žalovaní řádně a včas neplnili své povinnosti vyplývající ze smlouvy, zaslal jim právní předchůdce žalobce výzvu k zaplacení dlužné úvěrové částky, kde žalobce využil svého práva zesplatnit poskytnutý úvěr ke dni 1.10.2022. Žalovaným tak po zápočtu částečných úhrad zbývá k umoření dluh ve výši 544 854,77 Kč na jistině. Žalobce má rovněž nárok na neuhrazené úroky z úvěru ve výši 5 446,70 Kč ke dni zesplatnění, na kapitalizované úroky z prodlení ve výši 13 394,31 Kč ke dni postoupení pohledávky a dlužné poplatky ve výši 2 130,27 Kč, v souladu s ceníkem úvěrující banky. Žalobce má rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení, až do úplného zaplacení, a sjednaný úrok ve výši 5,9 % p.a., rovněž do úplného zaplacení. Výrok o úrocích z prodlení vychází z ustanovení § 1970 obč. zák. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Argumentace žalované, že manžel je ve výkonu trestu odnětí svobody, sama je samoživitelkou, s částečným invalidním důchodem, byl jim exekučně prodán rodinným dům, z čehož nedostali žádné finanční prostředky, jsou tedy nemajetní a nejsou schopni žalovanou částku uhradit, nemůže v nalézacím řízení odůvodnit zamítnutí žaloby. Tyto argumenty mohou žalovaní případně uplatnit v řízení exekučním, kdy mohou být obsahem návrhu na zastavení, či odklad exekuce. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 74 563,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 098 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 552 431,74 Kč sestávající z částky 10 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Soud nepovažoval za účelně vynaložený úkon, za který by náležela odměna, vyjádření žalobce ze dne 27.7.2023. K tomuto vyjádření nebyl žalobce objektivně vyzván a argumentaci v něm obsaženou mohl a měl žalobce uvést na ústním jednání, kterého se účastnil. Za tento úkon tedy žalobci nepřísluší účtovaná odměna.