38 C 154/2023-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 759,33 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 4. 5. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 11,70 % ročně. Žalovaný se zavázal dluh splácet pravidelnými 72 měsíčními splátkami ve výši 969,73 Kč, počínaje dnem 15. 6. 2021. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně dne 19. 12. 2022 zesplatnila zůstatek úvěru, o čemž žalovaného písemně informovala a opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Ke dni podání žaloby dluh žalovaného činil 42 468,85 Kč na jistině, 1 290,48 Kč na smluvních poplatcích, 1 714, 970 Kč na smluvním úroku, 2 148,30 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, žalobkyně dále požaduje též zákonný úrok z prodlení od 29. 4. 2023 do zaplacení. 2. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 16. 10. 2023 a žalovaný byl k tomuto jednání obeslán doručenkou do vlastních rukou. Žalovaný se k jednání nedostavil, a soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, který byl poučen o následcích nedostavení se k jednání. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z žádosti o úvěr ze dne 4. 5. 2021 (č.l. 16) soud zjistil, že žalovaný před samotným podpisem smlouvy uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 32 108 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 80 000 Kč, počet zdrojů příjmů 1, srážky ze mzdy 0, jiné měsíční splátky 0, počet vyživovaných osob 0, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, jako zaměstnavatele žalovaný uvedl: [právnická osoba], pracovní poměr na dobu neurčitou, v zaměstnaní od 16. 7. 2019, povolání dělník/řemeslník, výše požadovaného úvěru 50 000 Kč, v pravidelných 72 měsíčních splátkách. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 18. 4. 2023 (č.l. 17-18) vyplývá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným zkoumala jeho úvěruschopnost, kdy vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, a příjem žalovaného ověřila z běžného účtu žalovaného. Ze smlouvy o úvěru (č.l. 13-15) uzavřené dne 4. 5. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že výše úvěru činila 50 000 Kč, splatná v 72 měsíčních splátkách ve výši 969,73 Kč (s poslední anuitní splátkou při řádném splácení ve výši 1 325,37 Kč) s úrokovou sazbou ve výši 11,70 % ročně a RPSN ve výši 12,33 % ročně (v době uzavření smlouvy. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 12. 2022 (č.l. 20) vyplývá, že ode dne 19. 12. 2022 je zbývající dlužná částka žalovaného ve výši 45 553,50 Kč splatná. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby (ISAS) ze dne 2. 5. 2023 k úhradě celkové dlužné částky, která k tomuto dni činila 47 695,23 Kč s příslušenstvím. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě žalobkyně, v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a smlouvou, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 969,73 Kč, s první splátkou počínaje dnem 15. 6. 2021, a poslední splátkou ve výši 1 325,37 Kč. Žalovaný však tuto svou povinnost neplnil a úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení, proto žalobkyně v souladu s článkem III odst. 11 písm. a) smlouvy celý úvěr ke dni 19. 12. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. 5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala a také posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu relevantní judikatury (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 13 221,80 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 1 751 Kč, odměna za právní zastoupení ve výši 8 580 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 2 860 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby), 3 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 900 Kč. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 1 990,80 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.