38 C 177/2023-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 434,40 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 20. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 7% ročně. Žalovaný se zavázal dluh splatit do 10. 3. 2024, splatnost byla prodloužena do 10. 11. 2024. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně dne 26. 4. 2023 zesplatnila pohledávku. 2. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 16. 10. 2023 a žalovaný byl k tomuto jednání obeslán doručenkou do vlastních rukou. Žalovaný se k jednání nedostavil, a soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, který byl poučen o následcích nedostavení se k jednání. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 20. 3. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že výše úvěru činila 100 000 Kč, splatná v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 009 Kč (s poslední anuitní splátkou při řádném splácení ve výši 1 325,37 Kč) s úrokovou sazbou ve výši 7 % ročně a RPSN ve výši 8,09%. Ze sdělení ze dne 9. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný využil dle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, ochranné doby od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020, splatnost úvěru se posunula do 10. 11. 2024. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 8. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný dluží splátky úvěru v celkové výši 8 726,28 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 18. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 43 714 Kč s příslušenstvím. 4. Soud má za zjištěné, že žalovanému žalobkyně poskytla 20. 3. 2019 úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 60 měsíčních splátkách. Žalovaný splátky nehradil, úvěr byl zesplatněn dne 8. 3. 2023, žalovaný dluží celkem 43 443,40 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala a také posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu relevantní judikatury (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 3 956 Kč. Na náhradu těchto nákladů byl přiznán soudní poplatek 1 778 Kč, odměna za právní zastoupení ve výši 1 500 Kč dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 500 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 2 advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 378 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.