48 C 116/2023-38 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 200 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná provozovala na základě živnostenského oprávnění pohostinství [anonymizováno], dne [datum] uzavřela s žalobkyní zprostředkovatelskou smlouvu na jejímž základě převzala tři prodejní automaty, ve vlastnictví žalobkyně, dva na žvýkačky a jeden na dárkové předměty. Při servisní kontrole dne 10. 5. 2022 žalobkyně zjistila, že automaty na místě nejsou a provozovna je zavřená. Na výzvu žalovaná nereagovala. Automaty mají hodnotu včetně náplně, Když mince za zboží zůstávají v automatu, a to automat na žvýkačky Standard 2 600 Kč a náplň 500 Kč, a automat na dárkové předměty Talismat 3 500 Kč a náplň 1 500 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z listinných důkazů bylo zjištěno: z předžalobní výzvy ze 4. 8. 2022 výzva k úhradě ceny automatů nebo k jejich vrácení, ze zprostředkovatelské smlouvy (záznamu o instalaci automatu) ze dne 10. 7. 2020 umístění 2 automatů Standard a jednoho Talismat, z ceníku automatů cena v EUR včetně ceny náplní. Podle ustanovení § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě škody podle citovaného ustanovení jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně (tedy vědomě a dobrovolně) převzaté povinnosti a vznik škody, jež je v příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobkyni přiznal náhradu škody v žalované výši. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku na základě výzvy žalobkyně, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 824,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 200 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč.