48 C 335/2023-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 25 173,12 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 20 000 Kč, splatnost úvěru měla nastat dne 5. 3. 2023. Žalovaná se měla ve smlouvě zavázat úvěr splatit a zaplatit věřiteli úroky přirostlé k úvěru a další poplatky s odkazem na obchodní podmínky a sazebník, celkem částku 25 173,12 Kč. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Smlouvou ze dne [datum] byla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena pohledávka za žalovanou, která o tomto byla písemně informována. K datu postoupení dlužila žalovaná 25 173,12 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Strana žalující se prostřednictvím svého zástupce z účasti na nařízeném jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaná se jednání nezúčastnila, byť k němu byla řádně předvolána dne 27. 10. 2023, stejného dne jí byla doručena i žaloba. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě provedeného dokazování (smlouvy o úvěru, čerpání úvěru, upomínky, předžalobní výzva, VOP, doklady k postoupení pohledávky) má soud z hlediska skutkového stavu věci za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpala žalovaná shora uvedenou částku, neplnila své povinnosti ze smlouvy, nevrátila včas finanční prostředky, a je tak povinna uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství. Na základě výše uvedeného shledal soud nárok žalobkyně po právu, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 460 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 173,12 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků nepřevyšující částku 2.000 euro, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.