51 C 307/2023-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 56 382,03 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovanou smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] přičemž se mělo jednat o revolvingový úvěr, který se žalovaná měla zavázat splácet fomou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce, splatnost jednotlivé splátky měla být uvedena na výpise z účtu. Žalobkyně tvrdí řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalovaná však měla opakovaně porušovat smluvní ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek), žalobkyně proto úvěru k 31. 1. 2023 prohlásila za okamžitě splatný, o čemž žalovanou měla informovat. Žalobkyně se po žalované domáhá jistiny úvěru ve výši 49 842,41 Kč dále kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2 006,02 Kč a ve výši 59,04 Kč, stejně tak vyčísleného úroku z prodlení ve výši 1474,56 Kč a částky 1 800 Kč a 2x 600 Kč na dohodnutých poplatcích. Žalovaná již neměla ničeho zaplatit. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovaná se k jednání nedostavila, ani se řádně a včas neomluvila, nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalované bylo předvolání k jednání spolu s žalobou doručeno dne 2. 10. 2023. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ve spojení s podmínkami je za zjištěné, že žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu [číslo] o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč, smlouva je označená jako smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání podnikatelské kreditní karty. Žalobkyně se zavazuje poskytnout žalované tzv. Úvěrový rámec až do 50 000 Kč, žalované je umožněno jako podnikateli čeprat úvěr pro podnikatelské účely bez žádosti prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavazuje splácet minimální splátku dohodnutým způsobem, vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpise, tj. do konce tzv. bezúročného období. Mezi účástníky byl dohodnut i úrok, stejně tak byla dohodnuta povinnost žalovan hradit v rámci pravidelných měsíčních splátek vedle jistiny a úroků další poplatky, a to mimo jiné za přečerpání úvěrového rámce 300 Kč, za prodlení s minimální splátkou 600 Kč. Z platební historie, výpisu z účtu, amortizační tabulky je za zjištěné, že žalovaná byla prodlení s úhradou jednotlivých měísčních splátek a žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný k 1. 2. 2023 a žalovanou vyzvala k jeho okamžité úhradě (resp. nejpozději do 15. 2. 2023). Žalovaná však ničeho nezaplatila. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Žalobkyně v řízení dostatečně tvrdila a prokázala její smluvní závazek jako úvěrující, že žalované poskytla peněžní prostředky v podobě revolvingového úvěru s možností opakovaného čerpání až do výše 50 000 Kč, a taktéž dostatečně tvrdila a prokázala smluvní závazek žalované jako úvěrované vrátit peněžní prostředky a zaplatit úroky, popř. další dohodnuté příslušenství, tj. včetně poplatků. Soud proto smlouvu hodnotí jako platnou smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. uzavřenou mezi podnikateli, nikoliv mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou v postavení spotřebitele, když úvěr byl poskytnut pro podnikatelské účely. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaná neplnila její smluvní povinnosti, zejména řádně a včas nezaplatila dohodnuté smluvní splátky úvěru, žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním týkajícím se důsledků porušení povinnosti žalovanou úvěr prohlásila za okamžitě splatný k 1. 2. 2023 a žalovanou vyzvala k jeho úhradě nejpozději do 15. 2. 2023, což žalovaná neučinila. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu, včetně požadovaného příslušenství pohledávky (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 614,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 256 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 382,03 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 040 Kč ve výši 2 318,40 Kč.