51 C 66/2023-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se původně v elektronickém rozkazním řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 243 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] s žalovaným distančním způsobem na [webová adresa], na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se měl zavázat vrátit finanční prostředky spolu s dohodnutým příslušenstvím. Žalovaný však k datu splatnosti neměl poskytnuté peněžní prostředky spolu s dohodnutými„ volitelnými službami“ žalobkyni vrátit, plnil pouze částečně v částce 5 760 Kč a žalobkyni nadále dluží na jistině 16 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 3 840 Kč, na poplatku za službu„ Klidné spaní“ 220 Kč,„ Presto“ 165 Kč,„ Informační SMS servis“ 58 Kč, na úroku z prodlení 1 968,92 Kč, na účelně vynaložených nákladech 1 960 Kč, žalobkyně se dále po žalovaném domáhá smluvní pokuty/smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 20 283 Kč. 2. Žalovaný se k podanému návrhu na vydání elektronickému platebnímu rozkazu (dále jen„ žaloba“) nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání bez dalšího nežádala. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k jednání doručena dne 21. 4. 2023. U obou účastníků byla zachována lhůta pro přípravu na jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (smlouva, VOP, sazebník, elektronické dokumenty přiložené k žalobě) dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno zaslání peněžních prostředků ve výši 16 000 Kč žalovanému. V řízení však nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného, přičemž zaslání 1 Kč žalovaným na bankovní účet žalobkyně není bez dalšího jednoznačným důkazem o tom, že žalovaný příp. řádně uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění, která byla soudu doložena k důkazu. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky poskytnuté částky 16 000 Kč, při zohlednění částečného plnění ve výši 5 760 Kč, včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v řízení bylo prokázáno zaslání peněžních prostředků ve výši 16 000 Kč žalovanému a nevydání takto poskytnutých peněžních prostředků na základě výzvy žalobkyně v plné výši, nicméně pouze částečně v rozsahu částky 5 760 Kč, žalobkyni tudíž náleží i úrok z prodlení od 4. 10. 2021 (§ 1970 o.z.). Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyla prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za službu“ Presto”,„ Klidné spaní“, poplatku za informační servis, účelně vynaložených nákladů, stejně tak nebyla prokázána existence dohody o smluvní pokutě, kterou však žalobkyně v žalobě označuje jako smluvní úrok z prodlení. Žaloba pak byla zamítnuta i v té části jistiny, kterou již žalovaný žalobkyni vydal. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl v nepatrné míře úspěšnější žalovaný a náležela by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.