10 C 110/2024-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 4. 1. 2024 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 41 690 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 6. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, která byla zaslána na účet dne 7. 6. 2023, č. , č. účtu, , který žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy. Úvěr spolu s poplatky byl splatný ve 24měsíčních splátkách od jeho poskytnutí, přičemž žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč. Žalovaný si dále zavázal uhradit poplatky za další sjednané služby, konkrétně za expres výplatu poplatek ve výši 199 Kč, službu bezpečná splátka za poplatek ve výši 99 Kč (účtovaný celkem 4x) a SMS servis za poplatek ve výši 49 Kč (účtovaný celkem 4x). Žalovaný si 1krát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, a to dne 8. 7. 2023 v částce 1 Kč. Za takovéto prodloužení je účtován poplatek ve výši 2 970 Kč. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč, a to dne 9. 10. 2023, 8. 9. 2023 a 22. 8. 2023, ta je účtována v případě prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, a to dne 14. 8. 2023, 11. 9. 2023, 9. 10. 2023 a 27. 10. 2023 částka 130 Kč. Předžalobní výzva ze dne 24. 11. 2023 byla žalovanému zaslána, ani poté však nedošlo k úhradě dluhu.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně tak učinila již v podané žalobě, žalovaný byl v tomto směru poučen v rámci výzvy, aby se vyjádřil k žalobě, která mu byla doručena dne 24. 5. 2024 prostřednictvím soudní doručovatelky do vlastních rukou, přičemž byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 7. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími volitelnými poplatky zaplatit, a to ve 24měsíčních splátkách od poskytnutí úvěru. Soud rovněž konstatoval informace o úvěru, sazebník poplatků, výpis z bankovního účtu, předžalobní výzvu. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 24. 11. 2023 žalovanému předžalobní výzvu k plnění, kde ho vyzval k zaplacení celkové dlužné částky do 30 dnů ode dne sepsání výzvy, přičemž ho upozornil, že po uplynutí této lhůty začne být částka dále navyšována o zákonný úrok z prodlení a bude zahájeno soudní řízení. Na výzvu žalovaný nereagoval a neuhradil žádnou částku.7. Lze tedy uzavřít, že žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyní částku ve výši 41 690 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal, a to spolu s příslušenstvím, které bylo doloženo, a to v souladu s § 1970 o.z..8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí byly náklady přiznány. Ty byly stanoveny na částku 3 846 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§14b odst. 5 citované vyhlášky). Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21% a soudní poplatek ve výši 1 668 Kč.