12 C 224/2024-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne 21. 12. 2021 právním předchůdcem žalobce (firmou , právnická osoba, ) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že žalovaný se zavázal touto smlouvou zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 45 482 Kč, což je poskytnutá částka úvěru 20 000 Kč, úroky za poskytnuté peněžní prostředky 16 118 Kč, platba za „zpracování zápůjčky“ 1 500 Kč, platba 5 524 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení a částka 2 340 Kč za sjednané pojištění.Žalovaný se zavázal celkovou částku uhradit v 78 splátkách po 584 Kč týdně. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil 8 400 Kč. Žalobce žádá přiznání 17 862,49 Kč na jistině a přiznání „dlužné částky poplatku“ ve výši 16 226,07 Kč.Žalobce se domáhal také přiznání kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z částky 17 862,49 Kč (nesplacená jistina) od 17. 7. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 3 278,97 Kč a přiznání kapitalizovaných smluvních úroků (ve výši 22,32 % ročně) z částky 17 862,49 Kč za období od 21.6.2023 do 27. 9. 2023 ve výši 1 096,40 Kč. Dále žádal přiznání zákonných i smluvních úroků z této částky od 28. 9. 2023 do zaplacení.Smlouvou ze dne 21. 9. 2023 postoupila společnost , právnická osoba, tuto pohledávku za žalovaným žalobci.Právní subjektivita žalobce je doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , že byla uzavřena 21.12 2021 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 20 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení je 45 482 Kč (žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit v 78 splátkách po 584 Kč týdně). Uvedená částka je tvořena jistinou 20 000 Kč, úrokem ve výši 16 118 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částkou za službu komfortního a flexibilního splácení 5 524 Kč a částkou za sjednané pojištění 2 340 Kč.5. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí 20 000 Kč v hotovosti.Z „tabulky umoření“ bylo zjištěno, že žalovaný na dluh ze smlouvy číslo , číslo, zaplatil 8 400 Kč.6. Z listiny označené „zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ s datem 21.12.2021 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru 100 000 Kč a uvedl zde, že je zaměstnaný s příjmem 7 600 Kč měsíčně, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí s rodiči. Dále jsou zde uvedeny další příjmy domácnosti 35 000 Kč a „odhadované měsíční výdaje“ žalovaného 1 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21.9.2023 a z oznámení firmy , právnická osoba, z 29.9.2023 žalovanému o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , číslo, žalobci.Žalobce soudu předložil svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému z 15. 2. 2024, žalovaný byl vyzván k zaplacení 41 074,88 Kč do 1.3 2024.8. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval s dostatečnou péčí, nýbrž poměry žalovaného zkoumal pouze formálně, což vyplývá z údajů obsažených v tzv. zákaznické kartě. Z měsíčního příjmu žalovaného 7 600 Kč byla počítána částka na měsíční výdaje 1 000 Kč, což je částka, která neodpovídá potřebám dospělého člověka. Další příjmy domácnosti jsou uvedeny, aniž by bylo zřejmé, jak a zda vůbec byly ověřeny a tedy není zřejmé o jaké příjmy se má jednat.Tyto údaje svědčí o nedostatečném, zcela formálním, účelovém přístupu k hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Splátky z předmětné smlouvy, které převyšují 2 300 Kč měsíčně, jsou jednoznačně mimo možnosti žalovaného.9. Z uvedených důvodů tedy soud smlouvu účastníků o úvěru č. , číslo, ze dne 21.12.2021 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností).Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobci vydat.10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Ve smyslu tohoto ustanovení občanského zákoníku bylo tedy žalovanému uloženo zaplatit žalobci (po postoupení pohledávky) to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z prohlášení žalovaného v předmětné smlouvě má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 20 000 Kč. Po zaplacení 8 400 Kč tak zbývá k úhradě 11 600 Kč a v této části bylo tedy žalobě vyhověno.12. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky bezdůvodného obohacení také úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění z 15. 2. 2024. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 2.3.2024 byla sazba úroků 14,75 %, pokud žalobce žádal přiznání vyššího úroku z prodlení, byla v té časti žaloba zamítnuta.13. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta.14. Žalovaný měl ve věci převažující úspěch, měl by tedy podle § 142 odst.2 o.s.ř., právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, soud proto o nich rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.