15 C 147/2024-69 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované , Jméno zainteresované osoby 0/0, úhrady výživného na zletilého , jméno FO, za dobu od29. 9.2022 do 31. 10. 2022 a od 1. 12. 2022 do 30. 3. 2023 ve výši 12 339 Kč. V žalobě uvedla, že , jméno FO, je synem žalované. Dne 29. 9. 2022 požádal u žalobkyně o zaopatřovací příspěvek, opakující se. Zároveň předložil potvrzení o studiu, vypracování individuálního plánu mladého dospělého a výpis z trestního rejstříku. Na základě těchto listin bylo žalobkyní dne 10. 10. 2022 vydáno rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, , kterým byl , jméno FO, přiznán zaopatřovací příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně, s účinností ode dne 29.9. 2022 a ve výši 17 250 Kč s účinností od 1. 10. 2022. Rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, byl Š. , jméno FO, odejmut zaopatřovací příspěvek, když nárok zanikl z důvodu vyplácení invalidního důchodu pro invaliditu 1. stupně. Dne 28. 11. Š. , jméno FO, podal znovu žádost o zaopatřovací příspěvek se všemi přílohami a dne 22. 12. 2022 bylo vydáno rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, , kterým mu byl přiznán zaopatřovací příspěvek ve výši rozdílu mezi zaopatřovacím příspěvkem a invalidním důchodem pro invaliditu 1. stupně, a to ode dne 1. 12. 2022- Rozhodnutím č.j. , Anonymizováno, ze dne 15. 5. 2023 byl zaopatřovací příspěvek odejmut z důvodu ukončení studia. Po dobu, kdy byl vyplácen zaopatřovací příspěvek, měla žalovaná matka , Jméno zainteresované osoby 0/0, vyživovací povinnost vůči , jméno FO, . Žalobkyně se domáhá stanovení výživného, protože na , jméno FO, nebylo dříve výživné stanoveno. Žalobkyně se domáhá svého nároku podle § 50u odst. 2 zákona č. 359/1999 o sociálně právní ochraně dětí v účinném znění. Žalovaná je v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání od 23. 3. 2011, nepobírá žádné dávky státní sociální podpory ani dávky hmotné nouze. Pokud by v roce 2022 pracovala, dosahovala by minimální mzdy, které v uvedeném období činila po odečtení zákonných srážek částku 14 418 Kč. Žalobkyně vypočetla výživné z tohoto příjmu v rozsahu 16 – 20 % a považuje za přiměřenou částku 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná je tedy povinna za dobu od 29. 9. do 31. 10. 2022 a od 1. 12. 2022 do 30. 3. 2023 zaplatit na výživném celkovou částku 12 339 Kč.2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila. Předvolání společně s žalobou bylo doručeno s účinky doručení ke dni 9. 8. 2024. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle listinných důkazů, založených ve spisu.3. Žalobkyně prokázala svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to žádostí o zaopatřovací příspěvek , jméno FO, , potvrzením o studiu vystaveným Střední školou , adresa, dne 27. 9. 2022, oznámením téže školy o tom, že jmenovaný zanechal vzdělání, potvrzením o studiu ze dne 30. 3. 2023, potvrzením Magistrátu města , Anonymizováno, o vypracování individuálního plánu mladého dospělého ze dne 29. 9. 2022, rozhodnutím ÚP ČR Krajské pobočky v , adresa, , Kontaktního pracoviště , adresa, č. j. , Anonymizováno, ze dne 11. 10. 2022 o přiznání zaopatřovacího příspěvku pro , jméno FO, ; rozhodnutím téhož úřadu č. j. , Anonymizováno, o odejmutí dávky zaopatřovacího příspěvku k 31. 10. 2022; žádostí o zaopatřovací příspěvek ze dne 28. 11. 2022; rozhodnutím téhož úřadu č. j. , Anonymizováno, o zaopatřovacím příspěvku ze dne 27. 12. 2022; rozhodnutím téhož úřadu č. j. , Anonymizováno, o odejmutí zaopatřovacího příspěvku. K výzvě soudu žalobkyně předložila doklady o provedených výplatách zaopatřovacího příspěvku pro , jméno FO, v období, uvedeném v žalobě. Soud k návrhu žalobkyně předvolal svědka , jméno FO, , který se omluvil z důvodu velké vzdálenosti a nepříznivých klimatických podmínek (povodně na , Anonymizováno, . Soud nakonec dospěl k závěru, že výpověď svědka je nadbytečná, protože žalobkyně prokázala svá skutková tvrzení shora uvedenými listinnými důkazy.4. Ze zprávy ÚP ČR, kontaktního pracoviště , adresa, ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že , Jméno zainteresované osoby 0/0, je od 23. 3. 2022 dosud vedena v evidence uchazečů o zaměstnání. Po tuto dobu pobírala dávky pomoci v hmotné nouzi. Z přiloženého přehledu bylo zjištěno, že , Jméno zainteresované osoby 0/0, průběžně pobírala dávky mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy a příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a byly jí vydávány poukázky na nákup zboží nebo služeb.5. Podle § 50u odst. 1 zákona 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí náleží-li mladému dospělému zaopatřovací příspěvek podle § 50b odst. 1 přechází právo mladého dospělého na výživné na Českou republiku. Je-li výživné vyšší než zaopatřovací příspěvek, náleží rozdíl mladému dospělému. Dle odst. 2 je-li mladému dospělému přiznán a vyplácen zaopatřovací příspěvek podle § 50b podá krajská pobočka Úřadu práce, která poskytuje zaopatřovací příspěvek, návrh soudu na stanovení výživného pro tohoto mladého dospělého, nebylo-li stanoveno nebo vykonatelné ujednáno dříve nebo neexistuje-li soudem neschválená dohoda o výši výživného. Pokud povinná fyzická osoba neplatí stanovené nebo vykonatelně ujednané výživné, podá krajská pobočka Úřadu práce návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuce.6. Podle § 913 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. odst. 1 pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.7. V tomto případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala svá skutková tvrzení. Je nesporné, že výživné matce pro , jméno FO, nebylo stanoveno soudním rozhodnutím. , jméno FO, fakticky pobíral zaopatřovací příspěvek, jak vyplývá z předložených listinných důkazů o provedených výplatách, z potvrzení školy vyplývá, že studoval a tedy nebyl schopen se sám živit. Za této situace soud hodnotil jeho svědeckou výpověď za nadbytečnou, jak je shora uvedeno. S ohledem na § 50u odst. 1 shora cit. zákona 359/1999 Sb. přechází na Českou republiku právo na výživné. Při stanovení výše výživného soud především hodnotil majetkové a výdělkové poměry žalované s ohledem na § 913 obč. zák.. Bylo nesporně zjištěno, že žalovaná po dobu uvedenou v žalobě byla evidována Úřadem práce jako uchazečka o zaměstnání. Žalovaná disponovala pouze příjmy ze sociálních dávek. Z přehledu vyplácených dávek je zřejmé, že se ocitla v hmotné nouzi a vyplácenými dávkami byly zajišťovány pouze její nezbytné životní náklady. Žalovaná rozhodně neměla dostatečné finanční prostředky k úhradě výživného ve výši 2 500 Kč měsíčně, jak navrhuje žalobkyně. Nicméně soud dospěl k závěru, že žalovaná má vyživovací povinnost k , jméno FO, , kterému žádné finanční prostředky k úhradě jeho výživy neposkytovala. Soud tedy stanovil výši výživného alespoň v symbolické výši 300 Kč měsíčně, které by žalovaná mohla ušetřit i z poskytovaných dávek. Za období od 29. 9. 2022 do 31. 10. 2022 činí výživné částku 330 Kč. Pokud je ve výroku I. uvedena za toto období částka 30 Kč, jedná se o zjevnou početní chybu, která bude opravena samostatných opravným usnesením. Dále za období od 1. 12. 2022 do 30. 3. 2023 soud vypočetl plnění ve výši 1 200 Kč, jak je uvedeno ve výroku I.8. S ohledem na shora uvedené majetkové poměry žalované soud nárok žalobkyně na úhradu zbývajícího výživného ve výši 10 809 Kč zamítl. Pokud je ve výroku II. uvedena částka 11 109 Kč, tak se opětovně jedná o zjevnou početní chybu, která bude rovněž opravena samostatným opravným usnesením.9. V tomto případě by mohl mít procesně úspěšná žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši paušálu dle vyhl. 254/2015. Soud ovšem postupoval dle § 150 o.s.ř. a s ohledem na shora prokázané majetkové poměry žalované, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.