15 C 99/2024-29 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 26. 1. 2024 se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 33 647,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, , bd uzavřel s žalovanou dne 24. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, Účelem úvěru bylo financování nákupu spotřebního zboží. Žalovaný předložil podepsanou žádost, kterou jeho právní předchůdce vyhodnotil a po její akceptaci po potvrzení dodání zboží zprostředkovatelem úvěru na bankovní účet zprostředkovatele převedl finanční prostředky ve výši odpovídající kupní ceně zvoleného zboží či služby. V tomto konkrétním případě žalobce uhradil za žalovaného zprostředkovateli úvěru kupní cenu zboží či služby ve výši 27 983 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr bankovním převodem formou 11 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 3 051 Kč, z čehož částka ve výši 2 826 Kč připadla na úvěr a částka ve výši 225 Kč představovala platbu pojistného. Dále uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval příjmy a výdaje a ověřil údaje v interních a externích databází. Dále se žalobce domáhal zaplacení sjednané smluvní pokuty, vypočtené za období do podání žaloby, tj. 25. 1. 2024 ve výši 5 230,54 Kč. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek se ze dne 16.8. 2023, uzavřenou se společností , právnická osoba, .2. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednáním byla žalované doručována na adresu jejího trvalého pobytu. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle obsahu spisu v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř.3. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2023, dokladem o oznámení postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu a přílohou smlouvy o postoupení pohledávky, žádostí o spotřebitelský úvěr, platební historií úvěrového účtu, odstoupením od smlouvy, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání, kopií předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu.4. Podle § 2395 občanského zákoníku dle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne I bez návrhu.. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 12. 8. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru shora uvedeného čísla, na základě které právní předchůdce žalobce vyplatil zprostředkovateli úvěru cenu zboží, zakoupeného žalované, tj. částku 27 983 Kč. Žalovaná se zavázala, včetně úroku a pojistného 11 měsíčních splátkách h po 3 051 Kč Kč měsíčně, včetně plateb za doplňkové služby. V případě prodlení žalovaného si strany sjednaly právo žalobce na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ze které je žalovaná v prodlení.9. Z žádosti o smlouvu bylo zjištěno, že klientka uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a nemá žádné vyživované děti. U zaměstnavatele dosahuje čistého příjmu 25 000 Kč, celkové náklady domácnosti jsou 13 000 Kč.10. Žalobce prokázal, že předmětnou pohledávku platně nabyl, což vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky, odeslaného žalované.11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. Tomuto pochybení poskytovatele úvěru odpovídá zejména skutečnosti, že žalovaná na úhradu úvěru neposkytla vůbec žádné plnění. V tomto řízení nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by se poskytovatel úvěru ověřoval výši příjmů žalované a zejména výši výdajů.12. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce nedoložil žádné doklady o příjmech žalované Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), popř. příspěvky na tyto náklady hrazené spolužijící osobou, lze doložit poměrně snadno.. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře právního předchůdce žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.13. Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 27 983 Kč, která byla poskytnuta na koupi zboží, což bylo soudu potvrzeno take zprávou společnosti , právnická osoba, . Soud tedy uložil žalované povinnost k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 27 893 Kč. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 obč. zák. a sazba byla stanovena v souladu s vyhl. 351/2013 Sb.14. Ve zbývajících nárocích soud žalobu zamítl z důvodu neplatnosti uzavřené smlouvy, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.15. Ve věci měl žalobce procesní úspěch v rozsahu 83 %, po započtení procesního úspěchu žalované v rozsahu 17 %, má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66%. Na náhradu nákladů řízení soud přiznal 967 Kč za soudní poplatek, odměnu za právní zastoupení dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb. o advokátním tarifu (dále jen a.t.) ve výši 500 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), paušální náhradu hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 100 Kč dle § 14b a.t. a DPH 21 % z částky 1 800, tedy částku 396 Kč. Celkem činí náklady řízení částku 3 507 Kč. Žalobci bylo přiznáno 66 %, tj. 2 315 Kč.