34 C 136/2024-21 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 620 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 27. 9. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému převedla bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 6 500 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 27. 10. 2022. Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky PINem, který žalobkyně zaslala žalovanému na telefonní číslo, které žalovaný uvedl v žádosti. Žalobkyně má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem a smlouvu tak lze považovat za uzavřenou v písemné formě. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný ke dni podání žaloby na svůj dluh uhradil částku 2 500 Kč.Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Smlouva nebyla žalovaným podepsána. Z dodatku ke smlouvě ze dne 30. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému navýšila zápůjčku o 5 000 Kč. Celkový poplatek za zápůjčku činil 6 500 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku do 27. 10. 2022. Dodatek nebyl účastníky podepsán.Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 27. 9. 2022 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, odeslána částka ve výši 15 000 Kč a dne 30. 9. 2022 částka ve výši 5 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil částku 2 500 Kč.Z upomínek ze dne 3. 11. 2022 a ze dne 10. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky.Z výzvy k úhradě ze dne 17. 11. 2022, ze dne 26. 11. 2022, ze dne 11. 12. 2022 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.Z předžalobní výzvy včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Z důkazů předložených žalobkyní nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 27. 9. 2022 k uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce a jejího dodatku. Předložená smlouva o zápůjčce včetně jejího dodatku není žalovaným řádně podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázala, má nárok pouze na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně finanční prostředky poskytla. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno výpisem z účtu, ze kterého vyplývá, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne 27. 9. 2022 částku 15 000 Kč a dne 30. 9. 2022 částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil částku 2 500 Kč. Žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalovanému skutečně poskytnuto, po odečtení plateb přijatých od žalovaného (půjčeno 20 000 Kč, zaplaceno 2 500 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku ve výši 17 500 Kč. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně prokázala řádné uzavření smlouvy o zápůjčce, žalobkyně v tomto řízení pouze tvrdila, že řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Tato tvrzení ovšem soudu nikterak nedoložila. Vzhledem k této skutečnosti by žalobkyně neunesla důkazní břemeno a soud by vycházel z toho, že žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a proto je smlouva o zápůjčce ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy ne/úspěch účastníků ve věci je přibližně stejný (výrok III.).