34 C 173/2024-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 97 531,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) uzavřela s žalovanou dne 7. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které , Anonymizováno, poskytl žalované finanční prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit , Anonymizováno, půjčenou částku a dále částku ve výši 52 686 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 37 491 Kč, odměnu za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, odměnu za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 986 Kč, pojištění ve výši 2 709 Kč), a to v 21měsíčních splátkách po 4 843 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 7. 6. 2023. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla , Anonymizováno, postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 3 260,79 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 036,08 Kč, úrok ve výši 21,39 % ročně z částky 49 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 49 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že , Anonymizováno, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovanou) v zákaznické kartě.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že , Anonymizováno, uzavřel dne 7. 9. 2021 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytl částku 49 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 49 977 Kč, který tvoří kapitalizované úroky ve výši 37 491 Kč, odměna za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, odměna za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 986 Kč, dále žalovaná byla povinna hradit pojištění ve výši 2 709 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 101 686 Kč (49 000 Kč + 49 977 Kč + 2 709 Kč) v 21 měsíčních splátkách po 4 843 Kč. Žalovaná úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsala. Žalovaná neuhradila ničeho. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná je svobodná, žije s rodiči, má základní vzdělání a má jednu vyživovací povinnost. Dále žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené a její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, další příjem domácnosti činí 25 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou 1 000 Kč. Žalovaná při uzavírání smlouvy o úvěru předložila přehled vyplacených dávek za měsíce červenec a srpen 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že Provident postoupil dne 21. 9. 2023 na žalobkyni pohledávku za žalovanou s účinností od 27. 9. 2023 a o tomto postoupení byla žalovaná informována. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.4. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalované (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalované, zda žalovaná splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, atp.). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaná při sjednávání úvěru předložila, je přehled vyplacených dávek za měsíce červenec a srpen 2021. Těmito doklady bylo potvrzeno, že příjem žalované činil v průměru 10 000 Kč měsíčně (žalovaná byla v tu dobu na mateřské/rodičovské dovolené). Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by Provident před poskytnutím úvěru řádně zkoumal a prověřil další příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč a měsíční výdaje žalované. Tvrzené měsíční výdaje žalované činily pouze 1 000 Kč, kdy se jedná o částku příliš nízkou, mají-li z ní být pokryty náklady na bydlení, stravu, oblečení, léky, dopravu a na dítě (žalovaná má jednu vyživovací povinnost), žalobkyně toto nijak blíže nezkoumala.12. Pokud žalobkyně tvrdí, že Provident vycházel z údajů poskyt