34 C 240/2024-27 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 278 619 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 6. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 130 000 Kč, a to převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále poplatek ve výši 80 519 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 79 019 Kč a odměnu za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč), a to v 24 měsíčních splátkách po 8 772 Kč, poslední splátka ve výši 8 763 Kč byla stanovena na den 11. 3. 2022. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když neuhradila ničeho. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny ve výši 130 000 Kč žádá poplatek ve výši 80 519 Kč, poplatek za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč, částku ve výši 2 100 Kč za zaslané upomínky (7 upomínek po 300 Kč), smluvní pokutu ve výši 65 000 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž bylo dosaženo zákonného limitu, který činí polovinu jistiny) a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 213 619 Kč od 12. 3. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovanou) v zákaznické kartě.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 6. 3. 2020 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla částku ve výši 130 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 80 519 Kč, který tvoří kapitalizované úroky ve výši 79 019 Kč a odměna za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 210 519 Kč (130 000 Kč + 80 519 Kč) v 24 měsíčních splátkách po 8 772 Kč. RPSN činila u této zápůjčky 65,34 %. Žalovaná úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsala. Žalovaná neuhradila ničeho.4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná je rozvedená, žije ve vlastním bydlení, má středoškolské vzdělání a má tři vyživovací povinnosti. Dále žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, další příjem domácnosti činí 60 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou 3 000 Kč a měsíčně hradí na jiné závazky splátky v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaná pracovala na hlavní pracovní poměr. Žalovaná při uzavírání smlouvy o úvěru předložila pracovní smlouvu a Potvrzení o příjmu.5. Z Potvrzení o provedení transakce ze dne 30. 9. 2024 a ze Sdělení , právnická osoba, . ze dne 18. 10. 2024 bylo zjištěno, že na účet žalované č. , č. účtu, byla dne 9. 3. 2020 žalobkyní zaslána a zároveň připsána částka ve výši 130 000 Kč.6. Z Výpisu NRKI/BRKI soud zjistil, že žalovaná má dalších 8 aktivních závazků, kdy měsíční splátky žalované činí cca 13 000 Kč.7. Z Potvrzení o výši příjmu ze dne 5. 3. 2020 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované „za poslední 2 měsíce“ činil 50 000 Kč.8. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.16. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalované (např. v systému SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalované, zda žalovaná splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, atp.). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaná při sjednávání úvěru předložila, jsou pracovní smlouva a potvrzení o výši příjmu. Těmito doklady však nebylo řádně potvrzeno, jaký příjem žalovaná měla, neboť dle pracovní smlouvy a údajů v zákaznické kartě činil čistý měsíční příjem žalované 25 000 Kč, dle potvrzení o příjmu činil 50 000 Kč. Dále z tvrzení žalobkyně (a soud tuto skutečnost nevyčetl ani ze zákaznické karty) nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala a prověřila další závazky žalované (splácela měsíčně cca 13 000 Kč) a rovněž její měsíční výdaje. Tvrzené měsíční výdaje žalované činily 3 000 Kč, což s ohledem na 3 vyživovací povinnosti a další náklady na stravu, oblečení, léky, dopravu apod. je částka podezřele níz